Zuzko, začněme takovou složitější otázkou. Proč může být pro děti vyrůstající v náhradních rodinách těžké období Vánoc z hlediska změny denního programu? Proč jim to může přinášet stres?
Pro naše děti obecně jsou změny náročné. Dělá jim dobře a cítí větší jistotu, pokud mají věci svůj řád, je jasný denní režim, který se opakuje. Je to něco, co našim dětem přináší pocit bezpečí, protože je to známé. Já občas říkám, že celý prosinec už je takový vánoční, a sotva si děti po letních prázdninách pořádně zvykly ve škole, už tu máme Vánoce. Během prosince dochází k narušení běžného režimu opakovaně, ve škole už se méně učí, pořádají se různé školní besídky, akademie a vánoční jarmarky, chodí Mikuláš. A to je následováno zhruba dvěma týdny vánočních prázdnin, kdy děti zcela ztratí svůj běžný denní režim, což pro ně může být matoucí a stresující.
Vánoční svátky mohou být pro děti vyrůstající v náhradních rodinách těžké z mnoha důvodů. Vím, že některé přemýšlí nad tím, co zrovna dělají jejich biologičtí rodiče a proč s nimi zrovna nejsou, a to i ty děti, které vyrůstají v náhradních rodinách od útlého věku. Jak mohou náhradní rodiče v tomto období svým dětem pomoci?
Ono je to náročné jak pro děti, tak pro jejich adoptivní či pěstounské rodiče. Děti v tomto období prožívají vlastně dvojí tlak, neboli dvojí smutek. Jeden pramení z toho, že přemýšlejí nad tím, co dělají jejich biologičtí rodiče, kde jsou, s kým tráví Vánoce, jestli dostanou nějaké dárky, jestli mají co jíst, jaké by to bylo trávit Vánoce s nimi…
A ten druhý tkví v tom, že se obávají to říct svým náhradním rodičům, protože je nechtějí svými myšlenkami zranit, ublížit jim, bojí se, aby si náhradní rodiče nemysleli, že je dítě nemá dostatečně rádo, když přemýšlí nad svými biologickými rodiči. Dítě je v tom tedy osamocené v podstatě dvojnásobně. Pro náhradní rodiče je v tomhle jejich úloha náročná, protože logicky mohou prožívat pocity smutku či obav, když už se jim dítě svěří. Důležité tedy je umět nejprve ošetřit sám sebe, vědět, že dítě to nemyslí zle, neříká to proto, že nám chce ublížit. Ono samo se tím trápí a neumí takovou emočně náročnou situaci vyřešit. A pak je také důležité nabídnout otevřenou láskyplnou náruč našemu dítěti. Ocenit, že se nám dítě nebálo svěřit, znovu dítěti připomenout, že ho milujeme a přijímáme takové, jaké je se všemi myšlenkami, které ho v tomto ohledu napadají, že se na něj za to nezlobíme. Projevit dítěti empatii, že to pro něj musí být těžké a smutné, ale že jsme tu pro něj a společně to zvládneme.
Ale nejedná se jen o tyto starosti. Děti mohou zažívat těžké chvíle, kdy se ozve jejich špatné já a pocit osamocení v mnoha drobných situacích, které náhradní rodiče mnohokrát ani nenapadnou. Povíte nám o tom víc?
Pocit osamocení se může objevit v různých na první pohled běžných situacích, které Vánoce provázejí. Ať je to shánění dárků, nakupování jídla a pití, velký úklid bytu, pečení vánočního cukroví nebo zdobení stromečku. Jsou to všechno činnosti, které jsou sice na jednu stranu stresující, abychom vše stihli a bylo to skvěle nachystané, na druhou stranu je spousta rodičů dělá s potěšením, protože se na Vánoce těší. A u toho jim může uniknout, že jejich dítě prožívá situaci odlišně.
Ono „špatné já“ se pak může také ve všech těchto situacích projevit, například když se dítě nechce do ničeho zapojovat, aby to nezkazilo, aby nespálilo cukroví nebo nerozbilo nějaké vánoční ozdoby… A bohužel i situace u vánočního stromečku tím může být ovlivněná, když se dítě neraduje z dárků, protože mu „špatné já“ může spustit myšlenky typu, že si ty dárky vlastně ani nezaslouží, protože ono přece není dobré. Nebo že si jich nezaslouží tolik. Nebo že si nezaslouží tu krásnou atmosféru a pohodu plnou lásky a radosti, která u stromečku panuje. Těch situací může být hodně a rodiče to může zaskočit, obzvláště pokud oni sami Vánoce milují a chtějí si je užít.
Mohou náhradní rodiče, kteří tuší, že Vánoce u nich bývá náročné období, vyhledat pomoc pro sebe a děti i v tomto období dovolených? Co byste doporučila?
Já osobně řeším tuto situaci se svými klienty tak, že pokud víme, že pro ně mohou být Vánoce z jakýchkoliv důvodů náročným obdobím, věnujeme se tomu již na jedné nebo dvou konzultacích před Vánoci a následně hned po nich. Hledáme varianty a cesty, připravujeme tzv. krizové scénáře, pokud by se opravdu něco dělo.
Ono se pak občas i skutečně stane něco náročného, co jsme předpokládali, ale klient má předem v ruce varianty řešení a není tolik zaskočen, protože ví, co může udělat, jak situaci ošetřit. Samozřejmě pokud je situace opravdu velmi náročná, vždy existuje možnost obrátit se na krizové telefonické linky, které fungují non-stop i bez ohledu na dovolené či svátky, a tam získat rychle podporu a praktické informace o tom, jak v dané akutní situaci zareagovat. Většinou to bývá tak, že pokud jsou v rodině nějaké problémy, tak jsou dlouhodobého rázu a trvají v průběhu celého roku, na Vánoce pak mohou vygradovat, ale málokdy to bývá jako blesk z čistého nebe, že by rodina neřešila absolutně nic a náhle se situace zcela obrátila. Takže tím, že jde o vyostření problémů, které adoptivní a pěstounští rodiče řeší běžně, tak také většinou vědí, jak s danou situací pracovat, protože ty postupy probíráme opakovaně v rámci naší spolupráce.
Máte pro nás závěrem nějaké tipy nebo rady s ohledem na vaše zkušenosti s klienty? Co pomáhá a funguje?
Mně osobně se nejvíce osvědčuje jednak to, že rodič zná své dítě nejlépe, protože je s ním každý den, a nejlépe ví, které situace jsou pro jeho dítě náročné, které ho znejišťují, nedělají mu dobře či vedou k různých afektivním stavům a podobně. A právě tato znalost svého dítěte je prvním krůčkem k tomu, jak mu efektivně pomoci. Ty konkrétní možnosti pak řešíme s každým rodičem individuálně na míru přímo jeho dítěti a jeho životnímu příběhu. Ale vždy jde o postup podle principů terapeutického rodičovství, které se osvědčuje jako funkční přístup k našim přijatým dětem.
Myslím si, že Vánoce, a nezáleží, zda máme děti biologické nebo přijaté, bychom měli prožít v poklidu, nehonit se zbytečně za nedůležitým pozlátkem, nevytvářet si tlak sami na sebe. Jsou to svátky, kdy můžeme zvolnit tempo, zastavit se, trávit čas s těmi nejbližšími a třeba se u pohádky stát společně s těmi našimi opět dětmi.
