Pro kojence a batolata je hra důležitou součástí jejich života. Věděli jste, že jednoduché a hravé interakce s dospělými, které přirozeně děláme, pomáhají rozvíjet pevnou mozkovou architekturu, základy celoživotního zdraví a stavební kameny odolnosti dětí? Hravé interakce s dospělými také pomáhají dětem rozvíjet schopnosti exekutivních funkcí, soustředit pozornost, používat pracovní paměť a cvičit základní sebeovládání.
Když si hrajete s dítětem, následujte jeho vedení! Hrajte hry, o které dětí projeví zájem a kdykoli je to možné, nechte je určit, jak dlouho si hrát a kdy přejít něco jiného. Ke každé hře lze najít nebo vymyslet mnoho obměn.
1. Schovávaná
Děti milují hry na schovávanou. Začněte s tím už u úplně malých miminek. Schováte svůj obličej za dlaně a pak vykouknete. Tento typ hry motivuje děti, aby si zapamatovaly, kdo se skrývá a pomáhá jim procvičovat základní dovednosti sebeovládání. Hru můžete obměňovat tím, že počkáte, až miminko začne samo projevovat zájem, abyste odhalili svou tvář, nebo necháte dítě řídit načasování.
Pro děti v náhradní rodinné péči jsou hry na schovávanou velmi důležitou součástí ujištění, že i když je chviličku pečující osoba schovaná, zase se objeví. Důležité je dobře načasovat délku chvíle, kdy jste schovaní, aby dítě nezačalo být stresováno tím, že vás nevidí. U citlivějších dětí, je potřeba začít tedy jen opravdu kratičkou chvilkou, po kterou je pečující osoba schovaná.
2. Pohupování
Položte dítě na kolena čelem k vám. Zatímco zpíváte slova, odrážejte dítě jemně nahoru a dolů. Můžete to oživit tím, že říkáte slova velmi rychle nebo velmi pomalu: „Jedeme daleko, není to snadné, pozor na [jméno dítěte], ať nám nespadne!“
Dítě při hře zažívá malý stres v hravé formě, které mu pečující osoba pomáhá překonat. Rozvíjí se tak seberegulace dítěte. Dítě potřebuje cítit, že je v bezpečném prostředí, kde je zajištěna jeho ochrana. Uvedením jména dítěte se hra stává osobnější a pomáhá vytvářet vztah mezi dítětem a pečující osobou. Hru je potřeba začínat z opravdu velmi jemného pohupování. Děti, které prožily rané trauma, mohou totiž reagovat zpočátku velmi citlivě na pocit ohrožení.
3. Dotykové hry
Tato hra rozvíjí u dítěte mazlení a vnímání dotyků. Rytmicky recitujte: „Máma peče housky, uždibuje kousky, [Jméno dítěte] mu pomáhá, uždibují oba dva!“ Naznačujte, jako byste uždibovali z bříška nebo jiných částí těla dítěte. V závěrečné části můžete do říkanky tleskat. Při opakování měňte rychlost a hrajte si s intonací.
Děti s raným traumatem jsou někdy velmi citlivé na dotyk. Buď ho významně vyžadují nebo naopak odmítají. Proto jsou hry, ve které dítě zažívá bezpečné dotyky s pečující osobou základem budoucí důvěry a vztahu mezi dítětem a pečující osobou.
4. Skrývání věcí
Skryjte hračku pod hadříkem, hrnkem nebo krabicí a povzbuďte dítě, aby hračku hledalo. Až ji dítě najde, ukažte miminku, že jste hračku přemístili a povzbuďte jej, aby ji znovu našlo. Když dítě předmět najde, projevte radost a řekněte: „Našel/našla jsi to!“ Opakujte hru tak dlouho, dokud o ni dítě jeví zájem. Pokud se dítě odvrátí nebo začne projevovat nespokojenost, pokuste se zjistit, co změnilo jeho náladu nebo čemu teď věnuje pozornost a hru změňte!
Malá miminka se teprve učí vnímat, že to, co není vidět, přesto může existovat. Nejdříve tedy hračku schováte tak, aby dítě vidělo, že jste ji schovali a kam jste ji dali. Postupně můžete dělat hru náročnější tím, že dítě začne odhadovat, kam jste hračku mohli dát. Dítě si tak rozvíjí schopnost hledání a odhadu, radost z nalézání. Důležité je odhadovat náročnost tak, aby dítě zažívalo úspěch. Povzbuzuje ho to v další chuti pátrat. Dítě při tom není třeba chválit, jen sdílet autenticky radost z úspěchu.
5. Rozhovory
Šestiměsíční děti začínají vydávat zvuky jako „ga“, „ma“ a „ba“. Posaďte se s dítětem čelem k vám na klíně a vydávejte tyto zvuky. Počkejte, zda dítě „odpoví“. Když dítě začne žvatlat nějaké slabiky, opakujte je po něm s intonací, jako by vám říkalo opravdu zajímavé a důležité věci. Opakujte i výrazy obličeje dítěte a pobízejte dítě hravou intonací k dalšímu rozhovoru. Později můžete dítěti vyprávět smysluplný příběh třeba o dni, kdy jste se narodili nebo jiné důležité události vašeho života, například jak jste si jeli pro dítě, které jste převzali do péče. Když do toho dítě začne žvatlat, reagujte na jeho žvatlání jako na opravdová sdělení a povzbuzujte ho k rozhovoru.
Někteří rodiče mají pocit, že na miminka není potřeba mluvit. Nebo je to prostě nenapadne, když dítě zatím nemá vyjadřovací schopnosti. Pečující osoby, které mají vícečetné zkušenosti s péčí o novorozence, často popisují, jak postupně začali vnímat, že zárodky řeči se tvoří opravdu už v prvních dnech po narození a stojí za to je rozvíjet. Když tedy dítě oblékáte nebo děláte jinou běžnou činnost, povídejte si s ním o tom, co se právě děje, co se chystáte udělat. Děti jsou tak více zapojeny do vztahu, ale zároveň i do činnosti, kterou s nimi děláte.
6. Říkadla s pohybem
Recitujte si s dětmi říkadla nebo písničky s pohyby, které dokreslují obsah říkadla. Zde je jeden příklad: „Ruce, ruce ručičky, máte pěkné prstíčky, máte pěkné dlaně, zatleskáme na ně!“ Při první části cvičíte dítěti s rukama, můžete opsat velký kruh. Při druhé části zahýbáte svými prsty. Při třetí části ukážete dítěti dlaně. Při poslední části zatleskáte nebo jemně vezměte ruce dítěte a zatleskejte dlaněmi dítěte.
Děti říkadla s pohybem milují. Pomáhá jim to rozvíjet motorické dovednosti, paměť i vztah s pečující osobou. Dodržení posloupnosti jednotlivých částí říkadla vždy se stejným pohybem dodává dítěti pocit jistoty díky předvídatelnosti, což je pro děti s raným traumatem zklidňující. Pokud říkadla budete ve svém repertoáru udržíte, bude dítě samo pohyby v nejpozději kolem věku jednoho roku opakovat.
