Když přijde vysvědčení
Děti, které si prošly náročným začátkem života, často bojují s nízkým sebevědomím. Škola je pro ně náročná nejen učivem, ale i tím, že musí zvládat vztahy, pozornost, změny. Známky proto někdy neodrážejí to, jak moc se snažily. Důležité je, jak na to zareagujeme my, dospělí.
Co může pomoci
Oceňte úsilí, nejen výsledky. Řekněte dítěti, že si vážíte jeho snahy. I malý pokrok je důležitý.
Zeptejte se, jak se dítě cítí. Někdy je smutné nebo se bojí, že vás zklame. Ujistěte ho, že ho máte rádi, ať už je vysvědčení jakékoli.
Nesrovnávejte. Každé dítě má svou cestu. Srovnání s jinými může zraňovat a posilovat pocit méněcennosti.
Povídejte si o tom, co šlo dobře – a co by šlo zkusit jinak. Ale až když je na to dítě připravené. Můžete s dítětem společně vytvořit mapu jeho pokroku: místo známek zaznamenávejte dovednosti, ve kterých se posunulo, např. „zvládl čtení nahlas“, „naučil se násobilku“. To posiluje vnitřní motivaci.
Využijte principy tzv. koregulace – tedy toho, že dítě se v náročné chvíli opírá o klid a přijetí dospělého. Pokud dítě pláče, je neklidné nebo je naštvané kvůli vysvědčení, nechte ho emoci prožít a dejte mu najevo, že jste s ním.
Dítě potřebuje vědět, že mu důvěřujete a že známky nejsou měřítkem jeho hodnoty.
Prázdniny – radost i výzva
Prázdniny jsou volnější, ale právě to může být pro některé děti matoucí. Ztráta běžného rytmu, nové situace, tábory, změny – to všechno může být pro děti, které potřebují jistotu a předvídatelnost, náročné.
Na co myslet
Dětem pomáhá plán. Mít přehled o tom, co je čeká – třeba týdenní rozvrh na lednici. Děti s traumatickou zkušeností mohou reagovat nečekaně i na drobné změny – např. odmítáním aktivity, zlostí nebo stažením se. Pomozte jim strukturovat dny a mluvte s nimi o tom, co je čeká, srozumitelně a v předstihu.
Střídání klidu a aktivit. Ne každé dítě zvládne celý týden na táboře. Nechte prostor i pro odpočinek doma. Pokud dítě tábor nezvládne nebo se z něj vrátí s těžkou zkušeností, může to nést jako selhání. Ujistěte ho, že statečné je už to, že to zkusilo – a že jeho hodnota nezávisí na výkonu. Zkuste menší nebo známé tábory – nejlépe tzv. příměstské. Ideální jsou tábory, kde už dítě někoho zná nebo se konají v prostředí, které už dítě poznalo.
Povídejte si o zážitcích. Po návratu z tábora nebo výletu si s dítětem sedněte a popovídejte si. Co se mu líbilo? Co bylo naopak těžké?
Dítě v náhradní péči potřebuje o prázdninách to, co jindy – jistotu, bezpečí a někoho, kdo ho má rád takové, jaké je. Prázdniny nejsou závod o počet aktivit, ale šance být spolu, prožít něco hezkého a načerpat sílu.
Co je nejdůležitější?
Děti v náhradní péči si často nesou v sobě zkušenost, že lásku je třeba si „zasloužit“. O to důležitější je jim v každodenních situacích ukazovat, že jsou přijímané bez podmínek – ať už donesou domů samé jedničky, nebo se z tábora vrátí s tím, že to pro ně bylo těžké.
Mějte na paměti, že není potřeba být dokonalý rodič. Stačí být laskavý, vnímavý a připravený dítě doprovázet i v těžších chvílích.
Pokud uvítáte další rady k vysvědčení, zde najdete inspirativní balíček infografik od Centra Locika. Nebo si přečtěte článek od psycholožky Zuzany Junkové Jak reagovat na vysvědčení u dětí vyrůstajících v náhradních rodinách?
