Proč děti někdy odmítají bezpečné vztahy

Ilustrační foto, zdroj Pexels.com
Ilustrační foto, zdroj Pexels.com

14/05/2026

Proč dítě celý den funguje ve škole, usmívá se na návštěvě, zvládne kroužek i babičku a doma přijde výbuch? Proč je jeden rodič „ten hodný“ a druhý schytá vztek, odmítání a provokaci? A proč to někdy vypadá, jako by dítě ničilo právě ty chvíle, kdy je spolu všem dobře? O těchto situacích se moc nemluví. Jenže v realitě náhradních rodin nejsou nijak výjimečné.

Doma už nemusí držet všechno pohromadě

Mnoho dětí s traumatickou zkušeností se celý den kontroluje. Ve škole bývají „zlaté“. Na veřejnosti působí klidně, někdy až překvapivě samostatně. Učitelé nebo okolí pak rodičům nevěří, když popisují, co se děje doma.
Jenže právě doma konečně přijde prostor, kde dítě nemusí neustále přežívat výkonem, kontrolou nebo přizpůsobením. Napětí, které drželo celý den pod pokličkou, se uvolní. A paradoxně se často uvolní právě před člověkem, vedle kterého se dítě cítí nejbezpečněji.
To samozřejmě neznamená, že agresivní nebo zraňující chování je „v pořádku“ nebo že by rodiče měli všechno snášet bez hranic. Znamená to ale, že za některými projevy nemusí být nenávist nebo manipulace. Někdy je za nimi strach, přetížení nebo dlouhodobá nejistota ve vztazích.

Jeden rodič oblíbený, druhý terč

V mnoha náhradních rodinách vznikne zvláštní dynamika. Jeden rodič je ten, za kterým dítě chodí pro uklidnění, druhý je ten, na kterého míří vzdor, odmítání nebo konflikty. Pro rodiče, který je v roli „terče“, to bývá nesmírně bolestivé. Má pocit, že cokoli udělá, je špatně. Že dítě odmítá právě jeho. Že selhává.
Jenže vztahové trauma často způsobuje, že dítě neumí blízkost prožívat bezpečně. Touží po ní, ale zároveň se jí bojí. A právě ve chvíli, kdy se vztah začne prohlubovat, může přijít konflikt.
Někdy dítě po krásném společném dni schválně vyvolá hádku. Jindy po objetí přijde odmítnutí. Po blízkosti následuje útok. Ne proto, že by vztah nefungoval. Ale někdy právě proto, že začíná být důležitý.

„Schválně kazí hezké chvíle“

Tohle rodiče popisují velmi často. Výlet byl krásný. Večer byl klidný. Všichni se smáli. A pak najednou přijde výbuch kvůli maličkosti. Dítě křičí. Provokuje. Odmítá. Někdy jako by potřebovalo všechno hezké zničit. Zvenku to může působit nepochopitelně. Jenže děti, které zažily nejistotu, odmítnutí nebo ztrátu, někdy neumějí v klidu a blízkosti dlouho vydržet. Bezpečí je pro ně nové. A nové věci bývají děsivé.
Některé děti si navíc nesou zkušenost, že po hezkých chvílích stejně přišla bolest. Konflikt tak může být pokusem převzít kontrolu nad situací dřív, než přijde další zklamání.

Ovlivňuje to celou rodinu

Podobné situace navíc často nedopadají jen na vztah mezi dítětem a rodičem. Postupně ovlivňují atmosféru celé rodiny. Sourozenci bývají unavení z neustálého napětí, rodiče mají méně energie jeden na druhého a běžné fungování domácnosti se začne podřizovat snaze „udržet klid“.
Některé rodiny pak žijí v permanentní pohotovosti, kdy i obyčejný výlet, návštěva nebo společný večer vyžaduje obrovské množství energie a předvídání.

Život v nejistotě

Navenek to může vypadat, že rodina krásně funguje. Jenže doma rodiče chodí po špičkách, analyzují každé slovo a snaží se předvídat další konflikt.
Velmi vyčerpávající bývá právě to, že okolí problém často nevidí:
„Ve škole je úplně v pohodě.“
„S námi je strašně hodný.“
„Možná jste moc přísní rodiče.“
„Možná to moc řešíte.“
Jenže dítě často nejvíc pustí svoje emoce tam, kde cítí největší bezpečí. A právě proto bývají náhradní rodiče svědky chování, které okolí nikdy neuvidí. To neznamená, že mají všechno zvládnout sami. Naopak. Náhradní rodiče potřebují podporu, možnost sdílení i odbornou pomoc bez pocitu selhání. Protože dlouhodobé napětí a nejistota dokážou vyčerpat i velmi stabilní rodinu.

Pojmenovat realitu neznamená selhat

Mluvit o těchto věcech otevřeně není útok na děti. Je to pojmenování reality, kterou mnoho rodin žije každý den. A někdy může právě tohle pojmenování přinést obrovskou úlevu.
Protože možná nejste špatný rodič. Možná jen stojíte ve vztahu, který je pro dítě důležitější, než umí bezpečně unést.

A na závěr si zkuste zapamatovat jednu důležitou větu: „Děti netestují, jestli je milujete. Testují, jestli vydržíte.“

Přečtěte si také další témata z naší rubriky Výchova a péče.

  • Jiřina Maleňáková

    Adoptivní maminka, redaktorka Rodinné sítě a koordinátorka služeb pro osvojitele v Rodinném centru Routa, z. s. Působí také jako peer konzultantka pro osvojitele a věnuje se osvětě v oblasti náhradní rodinné péče.

Sdílejte s ostatními

Výchova a péče

Léčivé hraní: attachmentové hry

PhDr. Klára Šleglová
Léčivé hraní: attachmentové hry

Léčivé hraní: hra v režii dítěte (0–2 roky)

PhDr. Klára Šleglová
Léčivé hraní: hra v režii dítěte (0–2 roky)

Nevrle (nejen) o škole – Když si nevíte rady, zkuste hipoterapii: jak koně pomáhají dětem i rodičům s ADHD,...

Rodinná síť
Nevrle (nejen) o škole – Když si nevíte rady, zkuste hipoterapii: jak koně pomáhají dětem i rodičům s ADHD, autismem a dalšími výzvami

Občas to klouže, Geckoeko ale pomůže

Rodinná síť
_SMI1459-2

Nevrle (nejen) o škole – Vysoce citlivé děti: když jsou i ponožky problém a jak s tím nejlépe pracovat

Rodinná síť
Nevrle (nejen) o škole – Vysoce citlivé děti: když jsou i ponožky problém a jak s tím nejlépe pracovat

Máma na pátou: Sebevědomí

Rodinná síť
Velké růžové srdíčko s textem "Jsem máma na pátou."

Tip na knihu: Náhradka - Každé dítě by mělo vyrůstat doma

Rodinná síť
kniha Náhradka ilustrační foto

Vyšla nová kniha: Půjde to smazat, mami?

Rodinná síť
kniha Půjde to smazat, mami