Výhodou podzimní doby je mj. to, že to, co se nevede, nepovede, máme hned s příchodem Silvestrovské noci, možnost prohlásit za to loňské a tudíž dávno nastalé. A kdeže ty loňské sněhy jsou..
Rodiče dětí v náhradce obecně mají za sebou v posledním čtvrtletí adaptaci na školu jako takovou a nějaký ten halloweenský karneval, kde naštěstí v dětském provedení bude ještě aktuální top animovaná postavička od Disneyho. Ale už zde můžete pozorovat, kdo se vrhá do tancujícího davu a kdo bude raději s vámi na kolenou někde v koutku.
Sv. Václav, Michael, Martin jsou na dohled
Jako rodiče mladších školních dětí, aktuálně najezení husou či nějakým jiným ptákem na svatého Martina, jste pravděpodobně absolvovali letos již několik lampiónových průvodů či jiných workshopů. Pokud jste měli aktivní učitele, tak vás neminula výroba lucerniček pro jistotu už na svatého Michaela. Vybaveni husí papírovou hlavou či rudým pláštěm jste pak plně dostáli oslavám v podzimním čase.
Pokud jste duševně přežili vánoční výzdobu pomalu před nebo souběžně s dušičkovou, kombinovanou s importovanou, leč již zabydlenou halloweenskou, pak o existenci svátečního vánočního času víte už určitě dva měsíce dopředu. A děti také, protože množství lákadel, od sladkostí počínaje po katalog s legem a jinými hračkami konče, je všudypřítomné.
Variantou dočasné záchrany je nechodit s nimi nakupovat. Vyžaduje to ale přestěhovat se v širý kraj bez obchodních center v dojezdové vzdálenosti. Druhou možností, zachovávající sociální kontakty, je oblíbené předměty v obchodě alespoň pro útěchu fotit. Základní pravidlo je neslibovat, opravdu neslibovat nic, co reálně nepřipadá v úvahu. Malí tvorové mají sloní paměť. Ti větší mají také sloní paměť. Ale navíc spoléhají na počínající výpadky ve vaší paměti a vehementně umí přesvědčovat, že jste to řekli, slíbili a tím to přece platí.
Mami, a jakou adresu má Ježíšek?
Dopis Ježíškovi se u nás praktikuje každý rok po Martinovi bez ohledu na to, že o Ježíškově dárkové ne-logistice se odjakživa ví. Jedno naše dítko to vzalo pragmaticky: prý „jaký vánoční zázrak, když malé, narozené batole, co se ani samo neotočí, má nosit dárky!“. U nás to mají tak, že každý věří, na co chce. I na to, že nějaký ten dárek, o který si napsal, je přeci jen od Ježíška, Santy, případně si doplňte, a dovezl jej třeba polární express. Tím pádem se liší adresa od Severního pólu po obláček č. 6.
U nás jsme se zaměřili na narození Ježíška. Narozeniny má přece každý a dárky se dávají tomu, koho máme rádi. Prakticky umocněno tím, že naše děti do předškolního věku musely i na svátek nebo narozeniny dostat nějakou drobnost i jako ne-oslavenec, aby emočně ustály oslavu někoho druhého. Náš dopis Ježíškovi měl nejprve podobu kresby. Vzhledem k tomu, že výtvarno je u nás zastoupeno převážně silnou inspirací abstraktního umění, vyluštili jsme v prvním roce pravděpodobně ze ženy v kubistickém stylu malou Baby born. Z důvodů dárkové jistoty jsme se příští rok už rozhodli neriskovat, vzít domů katalog a nechat stříhat a lepit. Nutno několikrát zdůraznit magické číslo tři, kolik tam můžou mít jako to nejvíc chtěné, nezbytné a potřebné. Na druhou stranu papíru pak daly méně chtěné, nebo prostě to, co se líbilo. (A bohužel také vše, když nemohly přestat včas stříhat a lepit).
Pokud máte doma typ dítěte, jehož jazykem lásky jsou dárky, pak takový dopis Ježíškovi je “ to-do-list“ či nákupní seznam. Není možné jej modifikovat, měnit značku, ale prostě pořídit. Takže hlavní dárky pořizují rodiče, protože babičky jsou schopné koupit skoro-stejné, ale ne to „ono“. Letošní seznam obsahuje kapybaru, mikroskop a hledačku kovu. Malá předmikulášská odbočka. Pokud nezavrhujete cukr, tak Kinder vajíčko nebo různé mini surprise panenky mohou také způsobit silná zklamání. Dokud nervová soustava nedozrála, pak pokles ústních koutků je předzvěstí hurikánu Katrin.
Klika cvakla, dveře letí, advent vchází do dveří
Adventní kalendář, ze kterého jste nadšení vy, neznamená tutéž radost automaticky u dětí. Pokud potomci očekávali sacharidy, záplavu cukrové polevy a čokoládu, pak adventní kalendář se zážitky, doma pečlivě dělaný, je jak sarkastická schválnost. Děti se obvykle nespokojí s tím, že nejlepší cukroví je černý humor.
Adventní kalendář je obecně z kategorie zakázaných lákadel. Jako takový musí být většinou uklizen z dosahu, později pověšen někde, kam se nedá přistavit židle a na ni stolička. Jestliže kalendář po pár dnech „vezme za své“ výrazně časněji než 24., vina je na vás. Pro příští rok přeji lepší prostorové plánování. Pokud dítě již unese domácí štafle, vzdejte přilepení pod strop. Riskujete totiž rozbití televize zadní částí štaflí při otočení se dítěte na prostou otázku: „Co to děláš, broučku?“
Kalendář typu postupné skládání jednoho předmětu, například auta z lega, pro účely vystavení na poličce… No zvažte po třech dnech vyloupnutých malých kouscích plastu, aktuálně k nijakému hraní, schopnost trpělivosti u našich ratolestí. Nehledě na to, že je nutno kousky schraňovat, aby žádný po taaak dlouhé době nechyběl. Ale jako vánoční dárek pod stromeček s možností stavět vše najednou, je ideální – navíc už zabalený.
Adventní finish
Balení dárků je o osobnostním nastavení. Některé to prostě baví a ti mají již nakoupené a vánočně zabalené dárky ve skříni od března nejpozději. Navíc od října jsou ve stavu „radostného očekávání“ a způsobují spolehlivě ostatním útok na vnitřní „hodnou holku“, která má přece vše hotové a včas.
Advent u nás bereme jako možnost zklidnění a ztišení rušného světa okolo, ale každému, co jeho jest. Kategorii „mám 50 druhů cukroví“, umytá okna, nejhezčí dárek pro paní učitelky a jiné maminkovské soutěže, mj. pro fotky na sociálních sítích, u nás další generaci předávat prostě nehodláme.
K tématu volba dárků u vícedětných rodin si dovolím osobní poznámku. Pokud máte i byť jen vzdálený závan myšlenky, že to, co dáváte jednomu (a je jedno, jakého pohlaví je budoucí obdarovaný), se bude líbit druhému a nedá se to zároveň společensky vhodně podělit, společně zahrát apod., pak v rámci zachování ducha Vánoc, všech světýlek a skořice, zvažte zakoupení více kusů. Půjčování prvních 10, 15 minut až hodinu po rozbalení není myslitelné, a to ani v chronologickém věku 10 plus. Nebo s daným dárkem počkejte na narozeniny. Tehdy naštvanost sice pokazí chvilku před rozkrájením a rozdáváním narozeninového dortu, ale nejste pak společně doma další tři dny. Kdy je navíc zavřeno a kurýrní služba druhý kus nedoveze.
Mik miku mik miku Mikuláš
Součástí adventu je Mikuláš. Pro někoho milá nevinná tradice jako řezání barborek na Barboru. Někde naopak hodně mediálně propírané téma s následky v podobě koktání apod. Vaše dítě znáte nejvíc a nejlépe umíte odhadnout, jaký je jeho temperament, co snese a co ne. Takže níže si dovolím jen nevyžádaně doporučit pro inspiraci tento článek.
Osobní zkušenost u našich přijatých dětí je spíše netradiční. Na úvod chci říct, že jejich první setkání s postavami nebes a z podzemí proběhlo velmi kladně. Je potřeba říci, že jsme měli dopředu možnost ovlivnit míru (ne)strašení. A také nebyly nikdy na dané období samy ve školce či někde, kde by je mohly potkat. Za mého dětství k nám zavítali převlečení rodinní příslušníci. Protože geograficky zvykově nebylo nutné do každého čerta nalít něco na povzbuzení, mám jen pozitivní zkušenosti a vzpomínku, jak krásně voněly pomeranče a mandarinky. Chtěla jsem to původně podobně, ale zkusili jsme „před termínem“ jen projít v masce čerta a civilním oblečení po chodníku okolo a bylo jasné, že domů opravdu ne. Domov u nás musel zůstat bezpečným přístavem. V tomto ohledu necháváme plně dítěti kontrolu nad situací, jak co bude i co se týče lidských návštěv.
Chlupatý až na paty
Naše děti milují vše chlupaté, jsou neochvějně přesvědčeny, že jsou „všech dárků světa hodny“. Ne že by tam nebylo „špatné já“, ale ve vztahu k nadpřirozenu je někde hluboko schované. Pokud se my dospělí tváříme přátelsky, vrhají se víceméně bez váhání do náruče bradatých čertů. Děti jsou jedna ruka i s přivandrovalými cizáky typu Krampus, nejlépe i s jejich čarodějnicemi. Nevím, jakou sounáležitost pociťují naši k ovčí kůži a rohům, ale aktivně vyžadují společné foto.
Zatím jsme nebyli úspěšní v ponoření „pod terapeutický ledovec“, zda hledají spřízněná zlobidla-čerty, nebo co se tam vlastně do Luciferova kopyta ukazuje. K tomu děti obecně netrpí ani na přehnaný respekt z autorit. Mikuláše berou jako sobě rovného, což ne každý Mikuláš ustojí s nebeskou grácií. Jen doplním, že jsme samozřejmě vysvětlili předem, že jsou to převlečení lidé. Přesto, nebo právě proto, si ale naše děti samy vytvořily svoji verzi, že převlečení jsou ti ve městě a ti, které potkávají oni, ti „naši“ jak říkají, jsou praví.
Naše rodinné doporučení je, pokud máte v okolí tu možnost, pak netradičně vykonat návštěvu Mikuláše v jeskyních, staré čistírně odpadních vod, štole, hladomorně na hradech či štolách a dalších podzemních prostorách. Mimo jiné se pak dobře malým dětem vysvětluje, že je tam přes zimu teplo a nechce se pekelníkům ven. Nehrozí tak, že se za vámi rozběhnou domů.
Láska je ve skutečnosti všude kolem nás, nejen na letišti Heathrow
Tuto vánoční klasiku zná patrně skoro každý i s jejím neúprosným odpočítáváním dnů do nejdůležitějšího dne. Doporučuji Lásku nebeskou sledovat zásadně zachumlaní do plédu, s šálkem horkého kakaa se šlehačkou a marshmallows, ale hlavně společně z jednoho gauče.
Vánoce a smích se k sobě prostě patří, protože smích a pohoda jsou pro mnoho lidí neodmyslitelnou součástí sváteční atmosféry. K tomu přispívají vánoční zvyky, tradice, rodinné zvyky (také škubete vánoční papír?) a také zábavné aktivity, jako je společné sledování oblíbených vánočních filmů.
Je mi jasné, že introverti, pubescenti a typy identifikující se s Grinchem se při této představě otřásají hrůzou. Prosím respektujme, že oni ocení oslavu svátků vleže, ve své noře, s omezenou rodinnou logistikou. Ideální stav je prostě doslovné “Sám doma “.
Vánoce, Vánoce přicházejí, zpívejme přátelé
U „Ježíška“ se přiznám, že jsem měla v koutku srdce nostalgii, jak by to mělo být tzv. správně. Prostě takový retro-Ježíšek. U nás nosil Ježíšek i dárky i nazdobený stromeček až 24.12. To hezké tajemno si pamatuji, maminka skrývala koupený stromeček zavěšený na provaze v rohu pod naším balkonem, aby se celé překvapení povedlo. A na Štědrý den v podvečer se chodilo s tatínkem ven na krátkou procházku, u koho již svítí stromeček za oknem a Ježíšek se tak může přesunout o rodinu dál. Mezitím se doma zdobilo a od té doby byl již obývací pokoj uzavřen pro dětský zrak (samozřejmě jsem koukala do tmy klíčovou dírkou). Zvuk zvonečku, stromeček se zapálenými prskavkami, svítícími lucerničkami a hromadou dárků to mám i jako moji nejranější vzpomínku.
Takže, když mi v dobré víře pak se školní docházkou rodiče sdělili, že to tak úplně vlastně není, pamatuji si živě dodnes, jak jsem tomu srdceryvnému zklamání a pocitu zrady odmítala věřit. Opravdu to hodně bolí, věřte.
Nepoučeni tolik z tehdejších příprav, mimo toho, že nemáme dítě zatěžovat na rodinných narozeninových oslavách, kde je opravdu jen ono středem pozornosti, jsme se s batoletem těšili na velký osvícený strom a samozřejmě žádná blikající světýlka.
Po pás v realitě prvních Vánoc
Pod stromečkem velká hromada dárků a kolem víceméně užší rodina jako loni, než k nám přibylo “malé Jezulátko”. Začalo se v pozdní odpoledne. Správně načasováno po odpoledním spaní a zvědavé oči, úsměvy nevěštily nic z toho, jak večer dopadne. Někdy prostě Vánoce jsou jako společná jízda na sáňkách – skoro nikdy to nejede zcela hladce, lyžnice se boří a často skončíte obličejem ve zmrzlém sněhu.
Rozsvícený stromeček adopčátko zcela nadchnul, ale pak hned začalo smyslové přehlcení. Představa ze starých pohlednic o dítku se sepjatýma ručičkama hledícího na stromeček zjihlýma očima vzala jednou provždy za své. Bytem se nečekaně rozlehl naprosto neutišitelný, eufemisticky řečeno, pláč. Není zvykem slýchat úplně takový jekot na Štědrý podvečer, ale máme naštěstí sousedy, kteří pochopili, že jsme nezahájili kanibalský rituál jako náhradu za kapra.
A naštěstí také, že není ani potřeba volat Ježíškovi, neboť sociálka v tomto času nefunguje, že tady se asi někdo šeredně spletl s dárkem.
Krátce – dárky zůstali dárkama, zazpívali jsme koledy a nechali rozbalení po večerním usnutí nejmladšího člena.
Příští rok ve stejnou dobu aneb nové tradice
Další rok jsme, už poučeni z vlastních chyb, vánoční svátky již zahalili do klidu a míru.
Omezení počtu dárků, jejich srovnání, co do počtu na shodnou míru všem. Tradiční den večeře a jeden, dva dárky, druhý den našli zase jeden další pod stromečkem a pak každý sváteční den, co je ještě pořád “jiný” než ty všední, na ně nějaká menší drobnost čekala pod stromečkem.
Postupně, s ubíhajícím časem, se nám daří blížit se s “dárečkováním” jen k Štedrovečerní klasice. Případně hodobožovému ránu a už se nechodí tak smutně koukat, že tam u stojanu už nic nového neleží. Vánoce tak u nás doznaly řadu změn, s přibývajícími roky je vše maximálně transparentní, stromeček je zdoben celou rodinou, dárky pod něj nosíme společně. Dárečky tak všichni vidí víceméně celý půlden.
Aplikace na zvonění na telefonu u nás nevyužíváme, na to je speciální domácí skleněný zvoneček, který díky otevřenosti nikam nemusíme schovávat. „Krleš“ na cestu ke stromečku ale i tak stále připomíná olympijský start na 100 metrů překážek.
V jednom jsme neustoupili z rodinné zvyklosti a to, že stromek máme opravdu na 24. a nedělá nám společnost celý advent. Ale zato se s ním, ponejvíce asi mým vlivem, neumíme rozloučit ani na Tři krále, často ani na Hromnice a střídá jej občas náš velikonoční „vajíčkovník“. Díky pozdnímu odstrojení si z něj děláme první rodinný venkovní táborák s pečením buřtů, taková naše nová tradice.
Sváteční “Aha momenty”
S přibývajícími léty jsme učinili poznání, že se opravdu prodlužuje s věkem frustrační stresová tolerance. A to jak při čekání “na Ježíška”, tak při samotném rozbalování dárků. Druhý aha-moment – že s příchodem počítání do dvaceti ve škole, je potřeba přehodnotit snížený počet dárků pod stromečkem. V tomto přechodném období je nevyhnutelné příkladně zabalit kdejakou “miniaturnost”, protože sice jde samozřejmě o to, co se dostane, ale hlavní je počet dárků, který se dá ve školní šatně v lednu zmínit.
Dobrou radou budiž – pro pár let, které opravdu utečou jak voda – ukrýt vánoční ozdoby, které chcete uchovat a mají pro vás význam, zpět do krabiček. Nepomáhá je jen navěsit na vyšší větve, pokud máte doma křížence veverky s přemožitelem Mt. Everestu.
Vaše děti právě v tomto čase nově přebírají rodinné vzory, chutě, vůně právě z vaší rodiny. A také se učí rodinné stříbro – recepty na bramborový salát a vanilkové rohlíčky. Nezapomínejte fotit, zvláště pokud je to “to krásné poprvé”, točte videa, co to jde, nevrátí se to. Je to jedinečná doba a ať je dle realistických očekávání. Udělejte si svátky „vaše“ a budiž všechny dobře míněné rady od okolí jen doporučeními ke zvážení.
P.S. A pokud náhodou to nebude ten vysněný ideál letos, máte za rok možnost reparátu. Šťastné a veselé.
Přečtěte si i další články ze série Vážně/nevážně o adopci nebo více z rubriky Výchova a péče.
