Jsem náhradní – adoptivní mámou téměř jedenáct let. Když se ohlédnu zpět, vidím, jak dlouhou cestu jsme spolu s mými přijatými dětmi ušly, a také mám obrovský respekt a občas také strach z toho, co nás čeká v budoucnu. Zvládneme to? Budou moje děti spokojenými dospělými, kteří se budou rádi vracet domů? Budou rozumět sami sobě a svému příběhu? Bude je to všechno posilovat nebo brzdit a srážet v jejich životech?
Celý 1. díl si přečtěte TADY.
Přijetí sama sebe jako náhradního rodiče dostalo nové a mnohem reálnější obrysy krátce potom, co jsme si domů přivezli naše první vytoužené miminko.
Celý 2. díl si přečtěte TADY.
Každá životní etapa mě naučila něco. Na začátku to bylo mnoho mlhavých otázek a nejistot, následně přijetí zranění našich dětí a určité „nenormálnosti“ mé rodiny. Všechno tohle je v pořádku. Může to přijít dřív nebo později, každý jsme na cestě jinde. Pro naše děti je však velmi důležité, aby se to stalo. Abychom pak dokázali s nimi ustát daleko větší věci.
Celý 3. díl si přečtěte TADY.
