Každé dítě, které pěstouni nebo osvojitelé přijmou do své péče, bude jiné než oni. Bude mít svoje jedinečné dispozice, jedinečný vzhled i jedinečné projevy chování.
Z genetického hlediska je u každého dítěte nějaké riziko onemocnění, poruchy nebo vady. Ale jak uvidíte u jednotlivých kapitol, tato rizika jsou poměrně nízká. Je zde mnoho dalších faktorů, které ovlivní to, zda z dítěte vyroste zdravý, spokojený jedinec. Pokud by dítě počali náhradní rodiče, i po nich by dítě zdědilo nejen dobré, ale i horší dispozice, které se v jejich rodinách objevují. A to nejen po samotných rodičích, ale také po dalších členech rodiny.
Informace o rodičích dětí, které vyrůstají v náhradních rodinách, bývají velmi neúplné nebo zavádějící. Řada dispozic se může projevit až v další generaci. Dítě tedy může zdědit některé dispozice po prarodičích, o kterých se většinou náhradní rodiče nedozvědí nic. Navíc při úvahách o přenosu dispozic je potřeba vidět i to, že dítě zdědí nejen zátěžové faktory, ale také řadu skvělých dispozic, které se třeba v rodině náhradních rodičů neobjevují.
Náhradní rodiče se mnohdy obávají rizikových genetických dispozic původních rodičů. Nicméně prožívání, chování a projevy dítěte ovlivňuje také trauma způsobené ztrátou původní rodiny, nepohoda rodičů v období prenatálního života dítěte, změny pečujících osob, případně citová deprivace způsobená dlouhou hospitalizací bez přítomnosti blízké osoby či pobytem v ústavním zařízení. Další vliv na dítě má i to, zda náhradní rodiče najdou vhodné přístupy, které pomohou dítěti zmírnit negativní dopady těchto faktorů.
V následujících článcích se věnujeme jen tomu, za co opravdu mohou geny.
- Duševní onemocnění
- Etnicita
- Imunita
- Inteligence
- Podoba fyzického vzhledu dětí s náhradními rodiči
- Sexuální chování
- Sklon k závislostem
- Trauma (přenos traumatu z rodiče na dítě)
- Vliv prostředí
Naši osobitost, ať už se jedná o míru svědomitosti nebo o tělesnou výšku ovlivňuje leccos, mimo jiné i geny – úseky molekuly DNA, která se nachází v jádře každé buňky. Některé geny se nacházejí v populaci v několika různých variantách. Někdy se rozdíly mezi variantami genů vůbec neprojeví, někdy se projeví výrazně. Člověk s jednou variantou může mít třeba alergii na laktózu, ale druhý ne. Ovšem k důležitým znakům naší osobnosti přispívá takových kousků genů mnoho. Některý z nich může zvětšit naše tělo o 1 %, jiný může srazit výšku postavy o 2 milimetry. Když se sečte vliv různých variant genů, jsou genetické predispozice každého z nás plus mínus v populačním průměru, případně jen malý kousek od něj.
Geny se navíc v každém z nás nově kombinují. Dítě sice polovinu z nich přebírá od matky a polovinu od otce, není ale vůbec vzácné, že jednou tatáž varianta genu daný znak zvyšuje, jindy snižuje, podle toho, v jaké společnosti jiných genů se ocitá. V zásadě celá polovina veškeré populační různorodosti, kterou vidíme kolem sebe, se dá očekávat v rámci každé skupinky sourozenců.
Kromě genů mají na nás vliv i další náhody. Celou řadu takových náhod můžeme alespoň mírně vychýlit v náš prospěch nebo ve prospěch přijatého dítěte – stačí nastolit podnětné a láskyplné prostředí. Málokdy geny ovlivňují osobnostní znaky, na kterých záleží, více než 50 %. A pokaždé musíme myslet na to, že jen polovina genetických náhod je po rodičích – ostatní genetické vlivy vznikají novým nakombinováním rodičovských genů v dítěti. Za všechno mluví snad fakt, že dítě schizofrenika bude sdílet rodičovu diagnózu jen v sedmi procentech případů. Ano, je to více, než kdyby rodič schizofrenikem nebyl, ale stále je to velmi málo. V tomto seriálu článků se mimo jiné dozvíte, proč tomu tak je.
Při přijetí dítěte do náhradní rodinné péče je potřeba počítat s tím, že dítě za sebou již má nějaký příběh. Jedním z velkých témat náhradní rodinné péče je tedy práce s odlišností. Už jen to, že se dítě narodilo někomu jinému, vnáší do náhradní rodiny téma odlišnosti. Dítě tedy bude potřebovat rodiče, kteří jsou na to připraveni, kteří budou všestranně rozvíjet dítě, vytvoří láskyplné prostředí, budou využívat nástroje terapeutického rodičovství, budou se dále vzdělávat, inspirovat se zkušenostmi jiných náhradních rodičů a budou využívat pomoci odborníků. Vždycky to bude velké dobrodružství!
Pro lepší porozumění zde připojujeme slovníček některých pojmů:
Dědičnost
= Způsob, jakým se předávají vlastnosti z dětí na potomky. Známe genetickou dědičnost (tj. přenášenou zděděnými geny), epigenetickou (tj. změny chování našich genů vlivem buněčných změn a také následkem našeho chování) a kulturní (tj. vliv dané společnosti, ve které člověk žije).
Dědivost
= Měřítko, kterým se zjišťuje, do jaké míry jsou ovlivněny vlastnosti jedince genetickými faktory. Je ale potřeba dát pozor, protože se jedná vždy jen o část vlastností, které jsou předávány z rodičů na potomky. Rozdíl mezi dědičností a dědivostí lze vysvětlit na příkladu: pokud je dědivost schizofrenie naměřena na 79 % a jedno z jednovaječných dvojčat má schizofrenii, je stále pravděpodobnější, že to druhé ji mít nebude, než že ji mít bude a to přesto, že jednovaječná dvojčata sdílejí všechny geny i jejich kombinace.
Morfologie
= Tvarová složka těla. To, jaké má kdo uši, nos, jak dlouhé má ruce, jestli má nohy do O nebo do X. Morfologické znaky obecně vykazují vyšší dědivost než psychologické znaky.
Exprese genů
= To, zda se některé geny vůbec projeví do podoby či chování jedince. V těle každého z nás je spousta informací, které se nikdy neprojeví, nebo jejichž projev se nám podaří v průběhu života utlumit, či naopak povzbudit, podle toho, v jakém prostředí se nacházíme.
Genetika
= Genetika zkoumá, jak geny – respektive různé jejich varianty, takzvané alely – ovlivňují vlastnosti jedince, jak se přenášejí z generace na generaci a jak se mění na úrovni populace.
Epigenetika
= Epigenetika zkoumá vlastnosti organismů, které nejsou přímo zapsané v DNA. Jde o změnu v expresi genů, tedy v tom, zda se geny vlivem prostředí projeví. Expresi genů, může pozměnit celá řada faktorů spojených s prostředím. Výživa, toxické produkty, míra stresu, mateřská péče a atmosféra, v níž dítě vyrůstá, působí přímo na expresi některých genů.
