Je jarní den a Dominika s Anežkou se poprvé v životě potkávají. Ačkoliv příběh jedné začal v Ostravě a té druhé v Kladně, probíhalo to podobně: zdravotníci je našli v babyboxu a vzápětí se jich ujali noví rodiče.
„Je to sbližující propojení,“ hodnotí shodně pouto, které mezi sebou mají. Málokdo totiž rozumí otázkám, které si dívky kladou – přestože mají milující nové rodiny.
„Když někde řeknu, že jsem adoptovaná, tak si většina lidí myslí, že jsem třeba z dětského domova. Opravdu je to jiný. Vždycky je dobré vysvětlit ten rozdíl,“ popisují shodně.
Dominika je sebevědomá tanečnice, ale i tak se jí hlavou honí myšlenky na to, odkud pochází. „To bývá celkem často. Ve škole, venku, doma, před spaním,“ přiznává.
Anežka si otázky kladla odjakživa. „Když jdete ven a vidíte jiné rodiny, tak přemýšlíte, jací můžou být vaši rodiče, jak můžou vypadat, jestli na mě nějak myslí. Zajímalo by mě, jaké to pro ně bylo, když se museli vzdát vlastního dítěte,“ přibližuje.
„Tohle téma pro mě asi nikdy nebude úplně uzavřené,“ pokračuje Anežka. „Nedělá mi problém se o tom bavit, ale vnitřně zpracovat pocity mi trvá déle. Možná si to celé víc beru. Ne v negativním smyslu, ale ten neznámý původ, to je strašně zvláštní pocit.“
Dominika to bere jinak. „Moc neřeším, jaký na mě mají lidé názor.“ Na druhou stanu ale i ji puberta dokázala rozhodit. „Jsou tam hlavně otázky, jestli vypadám opravdu jako moji rodiče,“ říká si Dominika.
Anežka přiznává, že měla i horší období. „Cítila jsem se víc ztraceně. A občas jsem měla pocit, že jsem nevlastní, že jsem kukačka v cizím hnízdě,“ říká.
Dominika už má za sebou testy DNA. „Může to být i 500 let zpátky, kde žili moji předci,“ říká k tomu, že má nejspíš asijský původ. „Moji biologičtí rodiče pro mě prostě chtěli to dobré,“ uzavírá.
Anežka zatím na testy nešla. „Je malá šance, že rodiče najdu. Ale může se stát, že najdu třeba jinou část rodiny někde jinde. I za to bych byla ráda,“ přidává se Anežka s přáním.
Mladším dětem z babyboxu, než jsou ony samy, vzkazují: „Na genetice tolik nezáleží. Záleží na tom, s kým člověk tráví svůj život,“ říká Anežka.
„Může je to přejít už třeba v osmi devíti letech. Předtím jsou třeba ještě moc malé, dělají z toho haló a myslí si, že jsou jiné a divné. Ale o genetiku právě nejde. Jde o to, jak se o ně rodiče starají,“ dodává Dominika a s Anežkou se shoduje, že by rády zůstaly v kontaktu.
Další díly seriálu Příběhy babyboxu:
Jana babybox už viděla a všechno ví, kromě svého data narození
Bříšková maminka a borci se sanitkou
Dívka z babyboxu má návod, jak časem najít příbuzné
Miluju svoje nové rodiče, říká čtrnáctiletá Anežka z babyboxu, přesto má otázky
