Pokud jde o školní záležitosti, dostala tato víra postupně podstatné trhliny. Pro výše zmíněný film s původním názvem „Zootopie“ je příznačný jeho doslovný překlad. „Utopia“ je francouzské slovo pro „utopie“. Takže v realitě se vrátíme spíše do Shreka II, kde si oslík přeje být nespoutaným, klusajícím, ržajícím ořem, ale právě ubíhá poslední minuta do půlnoci, než kouzlo pomine.
Respektujeme odlišnost, ale hlavně ne NIMBY (Not In My Back Yard)
Člověk si velmi dobře pamatuje na svoji vlastní naivitu, se kterou vstupoval do problematiky adopce. Jak vlastně nevěděl například, co přesně psát do představ o dítěti. Lépe řečeno, jak pak stav těchto požadavků v rámci příprav (pře)formulovat tak, aby vybalancoval maximum možného, aniž by přecenil své budoucí celoživotní síly. Dobře si i přes ta již uplynulá léta vybavuji, jaké to je vůbec si připustit, že existuje něco jako neviditelné zranění, pak jej následně pracně začít vidět a chápat v praxi. A poté zkoušet i to nejtěžší – co s ním dál. Jak se zraněním začít pracovat, a neřku-li jej zmírňovat a léčit.
Kolem sebe člověk v běžném i alternativním školství vidí samá vzletná slova o respektu, o chápání a vnímání odlišností. V prospektech nalezne věty typu: Rozvíjíme se vlastním tempem. Snažíme se o inovativní přístup ke vzdělání. Individuálně pomáháme dětem poznat vlastní silné i slabé stránky a zároveň je vedeme k zodpovědnosti za svá rozhodnutí.
No a pak si takový slogan člověk promítne do praxe a požádá o respekt k dané odlišnosti – například z titulu specifik náhradní rodinné péče.
Jak si neporozumět, i když mluvíme stejným jazykem
Ve škole potkáte lidi, které vzhledem k jejich vzdělání považujete za schopné pochopit řečené, rozumět psanému textu, který jim, nejlépe zpracovaný od doprovodné organizace, předáte. Dáte k tomu v dobré víře i shrnutí podstaty problému, neboť učitele/průvodce nechcete přehltit, protože v dnešní době mají přeci skoro ke každému žákovi určitě nějaký takový elaborát.
A ejhle – stejně je sdělené kamenem úrazu. Nepochopení nebo hrané nepochopení v prvním kole. Na druhé kolo pozvete povolanější odborníky a věříte, že lépe doosvětlí, co se pracně snažíte sdělit, neboť doteď jste pro školní protistranu pouze rodič. Rodič, který je v lepším případě brán jako přecitlivělý nebo rodič „helikoptérový“, který přehání a pokud možno hledá ve volném čase na dítěti diagnózy jako svůj koníček.
Povolanější odborník, ať již doprovázející pracovnice nebo terapeut, se pak v zařízení snaží předat znalost a přiblížit situace, jaké mohou vzniknout. Poskytnout návod, jak na ně reagovat, leč i oni narazí na realitu. Realitu školních řádů a zvyklostí, realitu, kterou je nutné dodržovat, a respekt k odlišnosti se tak stává jen senem pro školního přežvýkavce.
Ve formálním školství je poslední záchranou pak PPP nebo SPC pro podpůrná opatření. Bohužel náhradkové téma bez přidružených diagnóz, nebo diagnóz, na které poradny nemají s existující metodikou na posouzení (jako např. FAS), stejně víceméně propadá systémem. Týká se to zvláště dětí hraničních – ve výši IQ nebo v přidružené diagnóze. Rodič často problém sice odhalí, ale objednací doba na vyšetření přesahuje často délku školního roku. A moc kulatého razítka na posudku je prostě nezpochybnitelná mantra – bez něj se nelze většinou dovolat ani běžné lidskosti. Navíc, pokud podporu aplikující učitel, není osvícený a respektující a má dojem, že něco je jen ta novodobá diagnóza. Pak i orazítkovaná opatření při převodu do praxe silně pokulhávají.
Za všechno může čas (čas, čas, čas)
Přitom někdy stačí jen čas. Čas na dozrání centrální nervové soustavy, čas na kratší dobu učení a možnost se zregulovat při nabíhajícím přetížení v nějakém klidném místě. Čas na dozrání při školním odkladu a to, co se nezvládalo před rokem, naběhne najednou plus minus samo. Možnost učit se kombinovaně ve škole a doma. Zároveň se tak podle pověstného pořekadla o vlkovi a koze nají jak „mantra socializace“, tak dítě zůstane psychicky celé. Úzkostná reakce se sníží a dítě začne fungovat samostatně, a ještě je na to náležitě pyšné.
A k prvku času připomínám i toleranci k našim dětem, které, jak slyšíme všude kolem, jsou mentálně mladší. Někdy o rok, dva, někdy dokonce až o polovinu svého věku. Někdy také jsou pro určité situace na škále od dvouleťáka se všemi jeho projevy, za chvíli je dítě na svém biologickém věku a pak zase někde mezi.
Ale jako by se tak cca od třetí třídy dále náhle vytratil kus empatie a najednou nastoupilo plné očekávání, co by dítě již mělo zvládat. Jako by už přeci jako velké mělo chápat a rozumět, jako by mělo umět přijmout kritiku a nezvedat svůj štít hanby. Jako by se mělo umět zregulovat a nejít do útoku, úniku, zamrznutí. Jako by se při disociaci naopak zase mělo do pěti minut zregulovat na běžný stav. Jako by nemělo použít neslušná slova. Samozřejmě – nemělo by, ale pokud je mozek mentálně mladší, tak dítě je třídním šaškem nebo jen prostě exotem.
Naopak pokud má centrální soustava čas v bezpečí dozrát, pak se původní Shrekův oslík může stát oslnivým bělouškem natrvalo.
Troška osvěty na závěr
Teď jen zbývá na tuto trpělivost nastavit i většinovou společnost, která občas stále dost nemilosrdně nálepkuje. Možná můžeme společně začít s povědomím o slunečnicové šňůrce na krk (často označované jako „Sunflower lanyard“). Ta slouží jako celosvětově uznávaný symbol pro skryté (neviditelné) postižení. Hlavním významem a účelem slunečnicové šňůrky je signalizace potřeby pomoci. Usnadnění v běžných situacích, viditelnost a šíření povědomí o jejím významu.
Více informací najdete na Facebookové stránce Světlemodré srdce.
Nošením této šňůrky dává osoba najevo, že má postižení, které na první pohled není vidět (např. autismus, chronická bolest, poruchy učení, zrakové nebo sluchové vady), a může potřebovat více času, pochopení nebo pomoc. Často se používá na letištích, v obchodech nebo na veřejných místech. Personál díky šňůrce pozná, že je potřeba přistupovat k člověku s větší empatií. Pomáhá tak lidem s neviditelným postižením cítit se bezpečněji a jistěji v běžném životě. Šňůrka je obvykle zelená s potiskem žlutých slunečnic.
Čest samozřejmě všem vzdělávacím formálním i neformálním institucím, kde je výše popsaná problematika opakem a pracují tam lidé se srdcem na pravém místě a hlavou otevřenou.
Přečtěte si více článků z oblasti výchovy a péče, nenechte si také ujít článek o využití slunečnicové šňůrky v praxi.
