Malé velké situace: „Nenávidím tě!“

Ilustrační foto, zdroj Unsplash.com
Ilustrační foto, zdroj Unsplash.com

12/06/2025

Když dítě v náhradní rodině řekne: „Nenávidím tě!“, není to jen věta. Je to výkřik bolesti. Možná zazní jednou, možná znovu a znovu v různých podobách: „Nejsi moje máma.“ „Odstěhuju se.“ A i když víme, odkud přichází, stejně nás to zraňuje. Co se pod těmito větami skrývá? A jak na ně můžeme reagovat – ne jako výchovná autorita, ale jako bezpečný dospělý?

Dítě zabouchne dveře a vykřikne: „Nenávidím tě!“ nebo „Ty nejsi moje máma!“ nebo „Odstěhuju se k babičce!“

Někdy tyto věty zazní v křiku a zoufalství, někdy jsou zasyčená potichu. Někdy jde o jednorázový výbuch, jindy se opakují znovu a znovu. A i když víme, že jsme náhradní rodiče a že dítě si nese svou vlastní historii, stejně to bolí. Protože tyhle věty jdou přímo na dřeň.

A přesto, nebo právě proto, je důležité si připomenout:

Co to spouští v nás

Taková slova v nás mohou vyvolat vlnu emocí – zmatek, smutek, vztek, stud, bezmoc. Mohou spustit vnitřní hlasy, které dobře známe z minulosti. Najednou jsme zase malí a slyšíme, že nejsme dost dobří. Cítíme se zklamaní. Odmítnutí. Opuštění. Jako by se v jednu chvíli rozpadlo všechno, co jsme s dítětem budovali.

Zpravidla zasáhnou přesně to místo, kde jsme sami citliví. Kde máme svoje vlastní staré šrámy.

  • „Nejsem dost dobrá.“
  • „Udělal/a jsem chybu.“
  • „Nikdy mě nebude mít rád.“
  • „Nejsem pro něj opravdový rodič.“

Je naprosto v pořádku, že nás to zabolí. Důležité ale je, nezastavit se u bolesti – a zkusit se podívat za slova.

Co se děje v dítěti

Každé dítě, které přichází do náhradní péče, má za sebou ztrátu. Ztrátu vztahu s matkou, ztrátu jistoty. Ztrátu důvěry, že vztahy jsou bezpečné a láska vydrží. Možná bylo opuštěno hned po porodu. Možná zažilo chaos, nestabilitu, zanedbávání. A možná žilo v ústavním prostředí. A možná to všechno dohromady. Ať už si na to vzpomíná nebo ne, tělo si pamatuje. Duše si pamatuje. A tahle paměť se někdy ozývá právě tehdy, když je dítě zahlcené, zraněné, ohrožené.

Co opravdu znamená „Nenávidím tě“

Taková věta často neříká nic o nás. Ale říká všechno o tom, jak se dítě právě cítí:

  • „Je mi zle.“
  • „Bojím se.“
  • „Ztrácím kontrolu.“
  • „Mám vztek, který nevím, jak udržet.“
  • „Radši tě odeženu dřív, než bys mohl/a odejít ty.“

Jde o obranný mechanismus. O volání z hloubky. O zoufalý pokus zjistit, jestli vztah vydrží i chvíle, kdy je dítě plné bolesti a vzteku.

Co pomáhá v té chvíli dělat

Je snadné říct: „Zůstaňte v klidu.“ Ale kdo to kdy opravdu dokázal ve chvíli, kdy ho něco hluboce zasáhne?

Možná už cítíme, jak se nám vaří krev. Možná máme chuť křičet, odejít, nebo naopak ztuhnout. A právě v těchto chvílích potřebujeme nejvíc ne dokonalost – ale malý krok zpět k sobě.

Nejde o to být dokonale klidný rodič za všech okolností. Jde o to zachytit se, neztratit se v bouři emocí – a nezvýšit hlas jako první.

Možná pomůže:

  • stáhnout ramena dolů,
  • položit si ruku na hrudník nebo břicho,
  • v duchu si říct: „Jsem v bezpečí.“, „Tohle není o mně.“, „Dýchám.“

A někdy je hrdinstvím už to, že odejdeme na chvíli do vedlejší místnosti. Nebo jen zůstaneme potichu. To je ten moment, kdy nepokračujeme v bolesti – ale nabízíme prostor k uzdravení.

1. Dýchat. Zůstat. U sebe i u dítěte.
  • „Tohle není o mně. To mluví bolest.“
  • „Zůstávám klidný/á. Nevracím úder.“
2. Říkat co nejméně. A jednoduše.
  • „Vidím, že tě něco bolí.“
  • „Tohle je těžký, viď.“
  • „Jsem tady.“

Bez výčitek, bez otázek. Bez snahy vysvětlit. Jen být – a být bezpečím.

3. Vrátit se k tomu později – pokud vůbec

U dětí s vývojovým traumatem může být návrat k těžké situaci velmi těžký.  A mnohdy je zpětné otevření konfliktu pro dítě neúnosné – spustí pocity viny, studu nebo přetížení. Pokud máme potřebu se k tomu vrátit, můžeme zůstat velmi struční a vztahoví. Nejde o rozbor chování ani výchovu k nápravě. Spíš o to, aby dítě vědělo, že jsme to unesli – a že jsme tady.

Například:

  • „Včera to bylo náročné. Jen chci, abys věděl, že tě mám ráda i v těch těžkých chvílích.“
  • „Zvládli jsme to. A jsme spolu dál.“

Taková věta může pomoci uzemnit v dítěti nejistotu. Ale jen pokud ji opravdu unese – a pokud jsme ji schopni říct beze stínu výčitek. Jinak může být největší laskavostí prostě mlčet a být tu.

A když je to často?

Opakující se výbuchy, slova plná zlosti, každodenní boj – to všechno může znamenat, že dítě potřebuje víc podpory, než v tu chvíli zvládáme nabídnout sami. A to neznamená, že jsme selhali. Znamená to, že je v pořádku hledat pomoc – u psychologa, terapeuta, v doprovodce.

Protože péče o dítě s vývojovým traumatem není „běžná výchova“. Je to jiná cesta. A není třeba na ní být sám.

Závěrem

Věta „Nenávidím tě“ možná zabolí. Ale může být i momentem, kdy se začne rodit důvěra. Protože když zůstaneme, i když nás to bolí, dítě pomalu získává zkušenost, že vztah vydrží.

Ponořte se i do dalších témat z oblasti výchovy a péče.

Zdroj: autorský článek, vychází z peer zkušeností a terapeutického rodičovství

  • Jitka Brabcová

    Jitka je adoptivní maminkou dvou dětí. Je empatická a citlivá, snaží se o vědomé rodičovství a v této oblasti se aktivně vzdělává. Je také lektorkou terapeutického rodičovství a peer konzultantkou. Na své cestě s adoptovanými dětmi nasbírala mnoho zkušeností a zažila spoustu situací. Sama říká: "Já to prostě žiju." Pro Rodinnou síť Jitka píše z vlastních i zprostředkovaných zkušeností.

Sdílejte s ostatními

Výchova a péče

Tip na knihu: Náhradka - Každé dítě by mělo vyrůstat doma

Rodinná síť
kniha Náhradka ilustrační foto

Vyšla nová kniha: Půjde to smazat, mami?

Rodinná síť
kniha Půjde to smazat, mami

Děti v náhradní rodinné péči: mozek, trauma a vztahová vazba

Rodinná síť
Děti v náhradní rodinné péči: mozek, trauma a vztahová vazba

Máma na pátou: Lítost

Rodinná síť
Velké růžové srdíčko s textem "Jsem máma na pátou."

Proč děti někdy odmítají bezpečné vztahy

Jiřina Maleňáková
Proč děti někdy odmítají bezpečné vztahy

Náhradní rodič není hrdina. Je to člověk.

Jiřina Maleňáková
Náhradní rodič není hrdina. Je to člověk.

Léčivá síla pohlazení: afektivní mechanismus doteku

Tereza Navrátilová
Léčivá síla pohlazení: afektivní mechanismus doteku

Nevrle (nejen) o škole – O programu Začít spolu aneb Jak by mohlo (nebo mělo?) vypadat vzdělávání našich dětí

Rodinná síť
Nevrle (nejen) o škole – O programu Začít spolu aneb Jak by mohlo (nebo mělo?) vypadat vzdělávání našich dětí