Problémy s jídlem, kdy děti nejí téměř nic, anebo naopak jí příliš mnoho, se dětí v náhradní rodinné péči týkají poměrně často. Toto téma mi adoptivní a pěstounští rodiče přinášejí jak do soukromé praxe, tak i na vzdělávací semináře. Opakovaně sdělují podobné typy příběhů. Jak zkouší možné i nemožné, aby děti začaly jíst více nebo naopak méně. Jak na toto téma naráží, když dítě začne chodit do mateřské školy. Nebo jak to komentují příbuzní, přátelé nebo i třeba cizí lidé na dětském hřišti. Problémy s jídlem u dětí přináší rodičům mnoho perných chvil. Tento článek má za cíl být jakousi malou inspirací, přinést určité konkrétní tipy, jak lze tato témata zkusit řešit.
Proč má dítě v náhradní péči často problém s jídlem?
Děti v náhradní rodinné péči si do svých nových rodin přináší různé šrámy na duši. Mezi ně patří často i zkušenosti, kdy trpěly nedostatkem lásky, ať už to bylo v ústavním zařízení, nebo u biologických rodičů, kteří o ně neuměli dobře pečovat. Pro některé děti byla odpovědí na jejich pláč v době, kdy ještě neuměly mluvit, vždycky jen lahev s mlékem. I když zrovna neměly hlad, ale spíš chtěly pohladit, pochovat nebo si třeba hrát, protože se nudily. Tak si vytvořily zkušenost, že jídlo je odpovědí na jakýkoli nepříjemný pocit. Výjimkou nejsou ani situace, kdy děti v batolecím věku neumí kousat a odmítají pevnou stravu, protože se s ní doposud nesetkaly. Anebo si přináší zkušenosti ze situací, kdy opakovaně trpěly hlady, musely si jídlo obstarávat samy. A když si něco nevzaly ve špajzu či ledničce, tak zkrátka nejedly.
Může se ale taky jednat o zkušenosti a zážitky, které na první pohled s jídlem vůbec nesouvisí, jako je třeba týrání či zneužívání. Všechny tyto situace, které děti přicházející do náhradních rodin zažily, mohou mít vliv na vztah dítěte k jídlu. Je to totiž úzce spojeno s tím, jak dítě vnímá samo sebe, svoje tělo, svoje potřeby a emoce. A právě s tím mívají tyto děti problém. Často mají zkreslené vnímání sebe sama, mají pocit špatného já, že si dobré věci nezaslouží, nevnímají pořádně ani své potřeby ani svoje tělo, nerozumí svým emocím. A často mají také problém s důvěrou. Začít důvěřovat novým lidem, svým novým rodičům, že to konečně a skutečně myslí dobře. Že nenechají dítě trpět hlady a budou o ně s láskou pečovat, to může být někdy velký úkol. A může trvat dlouhou dobu, než dítě začne věřit.
Nezapomínejme na zdravotní příčiny problémů s jídlem
Také je dobré nezapomínat na to, že dítě může mít i nějaké zdravotní obtíže spojené s jídlem, ať už je to určitý druh potravinové alergie či intolerance nebo jiné zdravotní obtíže. Proto rodičům vždy doporučuji, aby problémy spojené s jídlem nejdříve řešili s pediatrem, který dítě zhodnotí i z hlediska výšky a váhy, prohlédne ho, a případně může dítě poslat na další odborné vyšetření. Pokud od lékaře víme, že příčina obtíží není ve zdravotním stavu dítěte, pak ji můžeme hledat v psychice. Určitě nedoporučuji postupovat naopak, protože by mohlo dojít k nechtěnému zanedbání zdravotních obtíží u dítěte.
Na problematiku toho, jak dítě jí, jestli to není moc nebo málo, nebo jestli nepreferuje třeba jenom stále dokola sladkosti před jakýmkoliv jiným jídlem, je tedy potřeba se podívat komplexně. Když chceme tyto problémy řešit, nemůžeme se zaměřit pouze na jídlo jako takové. Je potřeba věnovat pozornost také tomu, jaký máme s dítětem vztah, jak se nám ho daří postupně budovat a upevňovat. Zda nám dítě začíná důvěřovat a jeho šrámy na duši se postupně hojí. S tím nám může pomoci například přístup podle tzv. terapeutického rodičovství. Ten je spojený s určitým speciálním postojem k přijatému dítěti, kdy bychom měli ideálně ke každé situaci, kterou s dítětem řešíme, přistupovat s hravostí, přijetím, zvídavostí a empatií. A tento postoj můžeme využít i u situací, které jsou spojené právě s jídlem.
Co dělat, když dítě jídlo odmítá nebo naopak jí hodně?
Pokud máme pocit, že naše dítě téměř nejí, jídlo odmítá, nechce o jídle ani slyšet, můžeme zkusit hrát různé hry. Například nakrájet ovoce na malé kousky a ty dávat dítěti postupně ochutnávat. Dítě má za úkol hádat, co to je za druh ovoce. Nebo můžeme společně s dítětem připravovat svačinu a potom ji společně sníst. Některé děti zaujme hra na vzájemné krmení, kdy my krmíme dítě a dítě krmí nás. Můžeme také zkoušet různé konzistence jídla, kdy něco je tekutější jako například kaše, a něco naopak tužší jako třeba jablko. Podstatou je dítě do jídla nenutit, nevyhrožovat, nedávat ultimáta, zkrátka nedělat z tématu jídla velkého strašáka. Důležité je postupovat po malých krůčcích tempem dítěte.
A co s tím, pokud naše dítě jí naopak příliš mnoho nebo preferuje jenom určitá jídla, nejčastěji sladká? I tady platí, že když půjdeme na dítě tvrdě, tak narazíme. Opět se nám více vyplatí přístup, který bude spojený s určitou hravostí a se zájmem o dítě. Můžeme s dítětem zkoušet ochutnávat různé chutě, pojmenovávat si, jak jaké jídlo chutná, učit dítě jíst pomalu.
Také se zaměřovat na to, jestli už jídlo doputovalo do bříška, a zda už bříško není plné. Pomáhá také rozdělit celodenní jídlo na více menších porcí a učit dítě určité pravidelnosti a řádu, kdy se jí. Také je vhodné mít na jídlo vždy dostatek času. Aby dítě nehltalo v rychlosti, kdy ani nevnímá, co jí, a zda už není syté. Od věci není ani miska nebo nějaký talířek, na kterém bude vždy pár kousků čerstvého ovoce, které si může dítě vzít v průběhu dne i samo. A to aby mělo pocit, že jídlo je vždy dostupné a nebude trpět hlady.
Kde hledat podporu a odbornou pomoc
Pokud máme pocit, že se nám problémy s jídlem nedaří řešit, nebo si nevíme rady, jak na to, určitě i toto téma patří do naší spolupráce s doprovázejícím pracovníkem nebo poradcem pro rodinu. Můžeme se společně s ním podívat na to, co už jsme vyzkoušeli. Zda to přineslo nějaké zlepšení, nebo spolu přijít na další nápady. Anebo lze toto téma přinést i k jinému odborníkovi. Například psychologovi či terapeutovi, který pracuje s rodinami v náhradní rodinné péči.
Ponořte se i do dalších témat z oblasti výchovy a péče.
