Během své praxe (Practicum, 2015 až 2020) jsem zaznamenala výrazný rozdíl ve způsobu, jakým se se mnou páry stejného pohlaví zapojovaly do jejich cesty DDP (Dyadic Developmental Practice). Nemohu říct, zda to souvisí s mou queer zkušeností, která ovlivňuje, jak poslouchám a jak jsem přijímána, když se dělím o části sebe sama, ale mohu říct, že ten rozdíl je zřetelný.
Tento rozdíl jsem vnímala jako velmi pozitivní příspěvek k mé cestě v rámci DDP Practicum. Začala jsem se ptát, jestli to tak cítí i jiní terapeuti pracující s náhradním rodičovstvím nebo jestli si všímají nějakého rozdílu ve své práci. Také mě zajímalo, jak LGBTQ+ rodiče, se kterými jsem pracovala, vnímali DDP jako model.
„Pokud nevidíte barvu, nevidíte mě“
Někteří kolegové souhlasili, že je na terapii „něco jiného“, jiným se zdálo být příliš nepříjemné o tom diskutovat. Někteří naznačili, že to není relevantní. Vzpomněla jsem si na své černošské kolegy, kteří v průběhu let na schůzkách opakovaně museli říkat: „Pokud nevidíte barvu, nevidíte mě.“
Začala jsem přemýšlet: pokud se rozhodneme nevidět nebo neuznat rozdíl, který do rodinné dynamiky vnáší pohlaví nebo sexualita, pak nám uniká kontext dětí, které chceme podpořit. Nevidíme celý příběh tohoto dítěte, a to je opomenutí, které je třeba prozkoumat.
„Privilegium není něco, co si beru“
Také jsem si vzpomněla na komentář Harryho Broda z roku 1989 (ano, tak dávno!) o zpochybňování systémů, které udržují slepotu vůči odlišnosti:
„Musíme si ujasnit, že neexistuje nic jako vzdání se svého privilegia, abychom byli ‘mimo’ systém. Člověk je v systému vždy. Jedinou otázkou je, zda je součástí systému způsobem, který zpochybňuje, nebo posiluje status quo. Privilegium není něco, co si beru, a proto mám možnost si to nevzít. Je to něco, co mi dává společnost, a dokud nezměním instituce, které mi to dávají, budou mi to dávat dál, a já to budu mít dál, bez ohledu na mé ušlechtilé a rovnostářské úmysly.“
A samozřejmě i na to, že Peggy Macintosh v roce 1988 použila soubor tvrzení, aby vyzvala bílé lidi k zamyšlení nad privilegiem, které jim jejich bělost dává.
Proto jsem pro studijní den DDP ve Worcesteru ve Spojeném království navrhla soubor tvrzení, která, jak jsem doufala, nám jako praktikům umožní zamyslet se nad privilegii, která mohou mít heterosexuální rodiče. Přijde mi důležité, abychom se jako praktikové dostatečně zamýšleli sami nad sebou a zpochybňovali status quo.
Jako heterosexuální rodič se nemusím obávat…
- Že když se přestěhuji, budou se noví sousedé podivovat, jak heterosexuální člověk přišel k dětem.
- Že zaměstnanci školy budou mé dítě litovat, protože jsem heterosexuální.
- Že když se mi nedaří, mohu to zhodnotit, aniž bych musel přemýšlet, jestli každá negativní událost nebo situace není proto, že jsem heterosexuální.
- Jestli si lidé v supermarketu myslí, že je mé dítě znevýhodněno, protože jsem jeho rodič.
- Že pokud budu potřebovat lékařskou pomoc, může být proti mně použito to, že jsem heterosexuál.
- Zda budou na třídní schůzce i jiní heterosexuální rodiče.
- Zda se lidé budou cítit nepříjemně, když uslyší, že mé dítě spí se mnou a mým partnerem.
- Zda budu muset chránit své dítě před homofobií na hřišti.
- Toho, že musím učiteli oznámit, že my vlastně neslavíme Dny otců ani Dny matek.
- Toho, že se musím „vyoutovat“ jako heterosexuální osoba před ostatními rodiči ve škole mého dítěte.
- Zda bude mým dětem nabídnuto učivo, které odráží jejich zkušenosti života v heterosexuální rodině.
- Jak se bude mé dítě cítit, až se začne učit o genetice v biologii.
- Toho, že jsem ve společnosti jiných rodičů a oni se mě zeptají na mého partnera.
- Zda moje heterosexuální identita nebude pro mé dítě v životě nevýhodou.
- Že si ostatní rodiče budou myslet, že se mé rodině dostává zvláštního zacházení proto, že jsem heterosexuální.
- Že nás na veřejném místě může někdo chtít nerespektovat nebo na nás fyzicky zaútočit jako na rodinu proto, že jsem heterosexuální.
- Že budu požádán, abych mluvil za nebo zastupoval všechny heterosexuální rodiče.
- Že budu jediný heterosexuální dobrovolník na schůzi školní rady rodičů (PTA).
Reference
Harry Brod, Work Clothes and Leisure Suits: The Class Basis and Bias of the Men’s Movement, in Men’s Lives, ed. Michael S. Kimmel and Michael Messner (New York: Macmillan, 1989) p.280.
McIntosh, P White Privilege and Male Privilege: A Personal Account of Coming to See Correspondences Through Work in Women’s Studies, Wellesley Centers for Women, Wellesley, MA 1988
Díky, Harry a Peggy.
Více ze světa náhradní rodinné péče si můžete přečíst na webu Rodinné sítě.
