Pokud by se respondenti výzkumu o pěstounství měli rozhodnout pro nějakou formu náhradní rodinné péče, každý čtvrtý by se chtěl stát osvojitelem. Každý osmý by si vybral pěstounskou péči. Pro každého pátého dotazovaného by forma náhradní rodinné péče (NRP) nebyla rozhodující. Více nakloněny nějaké z forem náhradní rodinné péče byly ve výzkumu ženy a celkově mladší generace. Dvě pětiny dotazovaných Čechů by se vůbec náhradním rodičem stát nechtěly. Pokud by se však respondenti ocitli v situaci, kdy by se oni sami ani širší rodina nemohli postarat o dítě mladší 10 let, volili by pro dítě zprostředkovanou pěstounskou péči před ústavní péčí.
Pohled Čechů se rozchází v krátkodobé péči o dítě (po dobu několika měsíců): dvě třetiny považují za nejvhodnější pěstounskou péči na přechodnou dobu, zatímco jedna třetina by raději volila ústavní péči. Pro dlouhodobou péči pro děti starší 10 let pak jako vhodnou péči volil ústavní péči zhruba každý šestý dotazovaný, většina se přiklání k dlouhodobému pěstounství a čtvrtina k osvojení.
Mají Češi s náhradní rodinnou péčí zkušenosti?
“Nějakou osobní zkušenost s osvojením má 7 % občanů ČR (jako rodič osvojitel 5 %, jako dítě 3 %, jako sourozenec osvojeného dítěte 3 %), s pěstounstvím přišla osobně do styku 4 % (v roli pěstouna 2 %, jako dítě v pěstounské péči 3 %). V širší rodině nebo mezi přáteli ale zná někoho se zkušeností s osvojením nebo pěstounskou péčí až 35 %, respektive 27 % občanů. Více než každý třetí by přitom ve svém blízkém okolí dokázal najít někoho, kdo by podle něj byl dobrým pěstounem.”
Výzkum Pěstounská péče ve veřejném mínění, RILSA, Praha 2024
O tom stát se náhradním rodičem Češi sami hodně uvažují. Z výzkumu vyplývá, že o osvojení někdy přemýšlela každá čtvrtá žena a každý šestý muž. V podobné míře uvažují Češi také o možnosti stát se dlouhodobými pěstouny v rámci zprostředkované pěstounské péče. A podobně je na tom česká veřejnost také s možností stát se přechodnými pěstouny. Mnohem vyšší zájem je pak o nezprostředkované pěstounství a v ochotě postarat se o “známé” dítě je opět mnohem vyšší u žen než u mužů.
Češi berou v potaz také negativní aspekty pěstounství. Mezi nejčastější důvody, proč se nestát pěstounem, patří: péče o biologické děti, obavy z minulosti dítěte a jeho kontaktu s biologickou rodinou či jeho návrat do biologické rodiny. Dále panují obavy, jak by pěstounství zasáhlo do chodu rodiny, oproti tomu, poměrně malé obavy mají Češi z reakcí okolí.
Proč by Češi pěstounství zvážili?
Velkou motivací je pro Čechy pomoc dětem. O dlouhodobé zprostředkované pěstounské péči pak uvažují spíše ti, kteří nemohou mít biologické děti. U pěstounské péče na přechodnou dobu ale tento aspekt v úvahu dotazovaní příliš neberou. Tři čtvrtiny respondentů vnímají pěstounství jako smysluplné zaměstnání. Dotázaní, kteří by uvažovali o pěstounství ale zároveň odpověděli, že finanční stránka by rozhodně nepatřila mezi jejich motivace, proč se stát pěstouny.
V české veřejnosti se ale kromě motivace pomáhat dětem, které musí vyrůstat mimo svou biologickou rodinu, objevují také obavy. Mezi ty nejčastější patří strach z toho, jak pěstounství ovlivní chod domácnosti. Jak zajistí péči o biologické děti, jak bude možné sladit pracovní povinnosti s péčí o přijaté dítě tak, aby byly naplněny jeho potřeby. Dále se objevují obavy o rodinné vztahy nebo finanční stabilitu. Méně obav potom projevili potenciální zájemci o pěstounskou péči na přechodnou dobu. A ještě méně ti, kteří by uvažovali o nezprostředkované pěstounské péči.
Jak Čechy motivovat k zájmu o pěstounskou péči?
Výzkumníci se nezabývali jen sběrem dat, ale na základě odpovědí respondentů vypracovali také doporučení, jak motivovat potenciální zájemce o pěstounskou péči. Klíčem je podle nich lepší informovanost a zvýšení prestiže pěstounství. Mezi doporučení patří medializace pěstounství a úspěšných příběhů, lepší finanční podpora náhradních rodin nebo spolupráce s veřejnými institucemi a školami. Dle výzkumníků je také důležité zvýšit dostupnost a kvalitu odborné pomoci a podpory a také zakládání podpůrných skupin a komunit.
Přečtěte si například o klubech, které vznikají pro adoptivní rodiny – na našem blogu.
Z výzkumu vyplývá, že Češi mají zájem o pěstounskou péči. Motivuje je možnost pomoci dítěti, které potřebuje rodinu a jsou ochotní přijmout do péče “známé” dítě prostřednictvím nezprostředkované pěstounské péče. Češi by také uvažovali o pěstounství na přechodnou dobu, které považují více za zaměstnání než předchozí dvě jmenované formy. Obecně ale české veřejnosti chybí informace a stále kolují mýty a polopravdy o procesu přijetí dítěte nebo fungování systému náhradní rodinné péče. I přesto je česká společnost připravena pomáhat dětem, které to potřebují.
Více informací ze světa náhradní rodinné péče si můžete přečíst na našem blogu. A celou studii Pěstounská péče ve veřejném mínění si můžete přečíst zde.
