Přechodných pěstounů ubývá, místo aby jejich počty stoupaly, a nezbývá mnoho času. Příprava nového pěstouna, jeho prověření a psychologické posouzení v některých krajích trvá i rok.
Je to 10 let, kdy novela zákona o sociálně právní ochraně dětí nastavila pravidla, aby tato profese měla lepší podmínky. Deset let je dlouhá doba a mnoho přechodných pěstounů za tu dobu skončilo z různých důvodů.
Mnohem častější jsou situace, kdy je přechodný pěstoun postaven před dilema, kdy musí předat dítě, které mu bylo svěřeno do péče (které vypiplal z nejhoršího, kterému poskytl lásku, domov, bezpečí, jistotu), do ústavní péče. Důvod?! Nejsou zájemci o dlouhodobou pěstounskou péči. Další velké téma, kterému je třeba se věnovat.
Také stoupá počet přechodných pěstounů, kteří zvolí raději přechod do dlouhodobé pěstounské péče, aby dítě nemuselo do ústavu. Pokud je mu dovoleno, přeruší přechodnou pěstounskou péči, aby se mohl později vrátit, nebo zcela ze systému odejde. Ne však každý přechodný pěstoun se cítí na to, dovést dítě do dospělosti – z mnoha důvodů, ale nejčastěji je to věk blížící se k důchodovému (někdy už důchodový) a zdravotní stav.
Po necelých dvou letech jsme oslovili kraje a zde je vidět výsledek. Nárůst je minimální, někde dokonce i pokles. Případně je více těch, kteří přeruší přechodnou pěstounskou péči! Je to profese náročná a vyžaduje maximální nasazení, energii a dobrý zdravotní stav.
Co bude tedy dál? Jak zajistí stát, respektive kraje péči o děti? Budeme se ptát nejen krajů.
