Skupina organizací pod záštitou Nadace Sirius proto zpracovala materiál s názvem Základní rámec doprovázení.
Česká republika dlouhodobě podporuje rozvoj pěstounské péče, která je legislativně zakotvena v zákonech č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a č. 359/1999 Sb., zákon o sociálně–právní ochraně dětí. V souvislosti s novelou zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně–právní ochraně dětí (ZSPOD), bylo v roce 2013 nově zakotveno také tzv. doprovázení pěstounů.
Současná situace dovoluje, aby si každá doprovázející organizace více méně definovala své vlastní pojetí doprovázení. V České republice by tak mohlo existovat až 171 různých výkladů obsahu a rozsahu doprovázení, které by sice měly mít společné jádro odvozené z práv a povinností pěstounů, ale toto jádro může nabývat velmi různých podob realizace.
To na první pohled může působit jako výhoda. Často je například zdůrazňována flexibilita doprovázení, jehož obsah a rozsah může doprovázející organizace přizpůsobit potřebám pěstouna. Volnost v definici doprovázení v praxi vede také k tomu, že obsah a rozsah doprovázení se využívá jako „konkurenční výhoda“ doprovázející organizace při uzavírání dohod s novými pěstouny nebo při tzv. přetahování pěstounů od jiných doprovázejících organizací.
Z pohledu pěstounů se však tyto dvě zmíněné výhody mohou změnit v diskriminační mechanismus. Pokud není jasně definován minimální obsah a rozsah doprovázení, nemohou se pěstouni efektivně dožadovat svých práv. Pěstoun sám může těžko rozhodnout, zda dostává od doprovázející organizace adekvátní podporu, protože nemá možnost tuto podporu porovnat s nějakým očekávaným standardem podpory.
Nejasnost ohledně rozsahu a obsahu doprovázení navíc dále diskriminuje pěstouny, kteří nemají dostatečné schopnosti, znalosti nebo možnosti komparace nabídky jednotlivých doprovázejících organizací mezi sebou.
Je také nereálné, že by pěstouna doprovázela organizace z jiného regionu; pěstoun je tedy odkázán především na služby doprovázejících organizací v jeho regionu, a to i v případě, kdy rozsah a obsah jimi nabízeného doprovázení je znatelně horší než u organizací, které působí v jiném regionu. Dalším důsledkem nejednotnosti výkladu obsahu, kvality a rozsahu doprovázení jsou také následující skutečnosti:
- různá kvalita doprovázení v různých organizacích a různých regionech
- různá očekávání státní správy (OSPOD, krajské úřady), co má doprovázející organizace řešit a zajišťovat
- různá očekávání pěstounů o tom na jakou podporu mají nárok, jaké mají povinnosti a z toho plynoucí nespokojenost s doprovázející organizací
- nemožnost transparentně definovat objektivní nákladovost služby, protože není jasné, z jakého základu činností ji počítat
- nemožnost standardizovaného sledování a vyhodnocování dopadu služby na dítě a pěstounskou rodinu, a tím poskytování záruky, že doprovázení je kvalitní službou
S ohledem na problémy a komplikace, které chybějící jasná a srozumitelná definice obsahu a rozsahu doprovázení přináší, iniciovala Nadace Sirius vznik pracovní skupiny, která se pokusila základní definici doprovázení vytvořit v podobě tohoto dokumentu.
