“Většina dětí se zdravotním postižením v Česku vyrůstá doma v rodině. Přibližně 500 dětí se zdravotním postižením ovšem podle výzkumu z roku 2020 nežilo ani ve své, ani v náhradní rodině, ale ve státní péči, která měla z naprosté většiny charakter ústavní péče.”
Těmito slovy uvádí svou zprávu Děti se zdravotním postižením v ústavní péči v roce 2024 iniciativa 8000důvodů. Tato zpráva byla připravena Nadací J&T v rámci iniciativy 8000důvodů ve spolupráci s MPSV.
Aktuální stav
V Česku neexistuje pravidlo, podle kterého by děti se zdravotním postižením měly být umístěny do ústavní péče. Naopak je dle statistik u nás 11,5 tisíce dětí se zdravotním postižením s vysokými nároky na péči a jejich rodiny o ně pečují doma. Data také ukazují, že v ústavní péči nejsou zdaleka jen děti, které potřebují nejvyšší stupně péče. Často jsou tam umístěny i děti s lehčími formami potíží.
Proč se děti se zdravotním postižením dostávají do ústavů?
Podle zjištění výzkumnictva existují dva hlavní důvody či dvě cesty, po jakých se děti dostávají do ústavní péče. V prvním případě jde o děti, které odložila biologická rodina nebo z ní byly odebrány v raném věku. Tyto děti přichází do DOZP (Domov pro osoby se zdravotním postižením, pozn. red.) zpravidla z jiného typu ústavní péče. Nejčastěji z kojeneckého ústavu. Zdravotní postižení v případě těchto dětí není, nebo není hlavním důvodem, proč vyrůstají mimo svou biologickou rodinu. Navíc je důležité zmínit, že se často nejedná o děti s těžkým postižením.
Druhou zásadní skupinou jsou pak starší děti (od 11 let), které do ústavní péče přicházejí právě v tomto vyšším věku. Jsou to děti, které do té doby vyrůstaly v rodině, ale ta jim péči už z různých důvodů není schopná poskytnout.
Existují i další důvody umístění dětí do DOZP. Patří mezi ně například ekonomická nestabilita rodiny. Z dat vyplývá, že vyšší podíl umístění dětí do ústavní péče pro zdravotně postižené děti přímo souvisí s mírou exekucí v dané oblasti.
Jak se situací naložit?
Výzkumný tým analyzoval nejen současnou situaci a důvody, proč se děti do ústavů dostávají, ale přináší taky doporučení. Prvním z nich je posílení sítě komunitních sociálních služeb. To znamená terénních, ambulantních a dalších služeb a programů pro rodiny s dětmi se zdravotním postižením. Stěžejní je, dle výzkumu, podpořit rodiny v péči o děti. V praxi by se tedy měl zvýšit počet a dostupnost odlehčovacích služeb v pobytové i terénní formě. Ze závěrů výzkumu také vyplývá, že důležitá je také dostupnost služeb rané péče. Ta je momentálně schopná zajistit podporu zhruba 20 % rodin s dítětem se zdravotním postižením nebo vývojovým opožděním. Pro rodiny jsou důležité také služby jako osobní asistence a její financování, dostatek denních stacionářů, terénní rehabilitace či ergoterapie.
Sanace rodin je zde dvojnásob důležitá
Jak ukazují data, důvodem, proč se děti se zdravotním postižením dostávají do ústavní péče, se netýkají jen náročnosti péče. Důležitou roli hraje také ekonomická situace rodiny. Cílem prevence by měla být včasná sanace ohrožených rodin a jejich podpora. K tomuto účelu výzkumnictvo navrhuje založit finanční fond, který by pomáhal rodinám v náročné životní situaci poskytnout adekvátní pomoc. Tento fond by měl pokrývat dofinancování dočasné intenzivní pomoci vybraným rodinám.
Jako poslední doporučení navrhuje výzkumný tým využít situace, která nastala po zrušení kojeneckých ústavů. Tato zařízení často dotovala řada krajů ze svého rozpočtu částkami v řádech desítek milionů korun. Jako řešení navrhují proměnit tato zařízení právě v odlehčovací služby. V Libereckém kraji už tuto praxi realizují.
Na závěr studie výzkumný tým apeluje na kraje, aby finance, které původně směřovaly do kojeneckých ústavů, vynaložily na další formu pomoci pro ohrožené děti. Vyzdvihují, že i zlomek výše zmíněné částky může významně přispět prevenci a tím i snížení počtu dětí umisťovaných do ústavní péče pro děti se zdravotním postižením.
Celou studii si můžete přečíst zde. A na našem webu najdete také mnoho dalších zajímavých článků ze světa náhradní rodinné péče.
