V tomto článku vám představíme výsledky dvou studií, sledujících, jaký vliv má trauma v dětství na budoucí život. První z nich je The association between adverse childhood experiences and mental disorders among adolescents in Kenya, Indonesia, and Vietnam: Evidence from the National Adolescent Mental Health Surveys. Tato studie prováděla výzkum mezi adolescenty ve Vietnamu, Keni a Indonézii. Studie si určila jako cíl identifikovat rizikové faktory, které v mladé dospělosti vedly k rozvoji duševních poruch.
Druhou studií je Adverse Childhood Experiences Are Associated with Mental Health Problems Later in Life: An Umbrella Review of Systematic Review and Meta-Analysis. Tato studie zkoumala přímý vliv trauma z dětství na rozvoj psychických onemocnění v dospělosti.
Co se skrývá pod zkratkou ACEs?
ACEs (Adverse Childhood Experiences) zahrnují široké spektrum traumatizujících zážitků. Podle výzkumu sem patří například zneužívání a zanedbávání (včetně emocionálního), vystavení domácímu násilí nebo život s rodičem trpícím duševní nemocí.
Tyto zážitky nejsou jen problémem vyspělého světa. Výzkumy v zemích jako Keňa, Indonésie a Vietnam potvrzují, že ACEs jsou běžné i v regionech s nízkými a středními příjmy. V těchto oblastech respondenti nejčastěji uváděli emocionální zanedbávání a fyzické násilí (včetně bití).
Výsledky jsou jednoznačné
Jedinci vystavení nepříznivým zážitkům z dětství (ACEs), jako je zneužívání, zanedbávání, domácí násilí nebo duševní nemoc rodičů, mají o 66 % vyšší riziko rozvoje duševních poruch v pozdějším životě. Trauma je zdrojem především úzkostných poruch, poruch nálady, PTSD, psychózy a poruch spojených s užíváním návykových látek. Největší riziko přitom výzkumníci zaznamenali u respondentů, kteří uvedli čtyři a více ACEs. Tedy, že jejich dětství ovlivnily čtyři a více ohrožující situace.
Na systému záleží
Obě studie spějí k podobným cílům a vzhledem k rozsahu a počtu respondentů, lze výsledky považovat za globální. V diskuzích kolem těchto studií tak rezonují také názory, že jde o globální krizi duševního zdraví. Zásadní zjištění z globální analýzy ukazuje, že dopady ACEs nejsou neměnné.
Studie National Adolescent Mental Health uvádí, že nejsilnější spojitost mezi ACEs a duševními poruchami pozorovali výzkumníci v Etiopii. Zatímco nejslabší byla zaznamenána v Kanadě. To naznačuje, že národní intervenční strategie a dostupné zdroje mohou významně ovlivnit výsledky. A je to tak pozitivní informace – tyto intervenční strategie tedy zjevně fungují.
Data přináší naději
I když to může vypadat, že studie přináší veskrze negativní data, situace není tak beznadějná. Spolu s palčivými zjištěními získáváme taky jasný návod na prevenci. Srovnávací data z Kanady ukazují, že preventivní programy, intervence a systém nastavený tak, aby včas detekoval ohrožené děti, jsou úspěšné. Na systémové úrovni, což je i v rukách politických představitelů, je také třeba tyto problémy adresovat. Společnost by se měla zaměřit na příčiny rizik, které ohrožují děti a mladistvé a aktivně jim předcházet. K tomu je bezpodmínečně nutné zajistit kvalitní síť pomoci, služeb a odborníků zabývajících se duševním zdravím a znalých problematiky ohrožených dětí.
Čtete i další články z rubriky Výchova a péče nebo se inspirujte v tématech Ze světa náhradní rodinné péče.
