Tentokrát vypráví Kateřina, která sebrala odvahu říct o svém tátovi a o tom, jaké s ním měla dětství. O tom, kým je teď – poté, co jí jeden z rodičů od malička urážel, ponižoval a psychicky týral.
„Neuměl zvládat stres a situace, které jeho tížily, tak si to vybíjel řevem. To ani nebyl křik, byl to opravdu řev, jako když vidíte lva, jak zařve. Řval tak, že mu šly sliny od pusy, byl úplně celej rudej. Řval, že jsem tlustá, neschopná, že nic nikdy nedotáhnu do konce, ošklivá, blbá.“
Kateřina
„Několikrát mi řekl, že můžu být vlastně ráda, že mě fyzicky netýrá, že on vždycky dostal. Oponovala jsem mu, že bych radši facku než ty slova.“
Kateřina
„Já viděla chybu v sobě, protože jsem mu věřila.“
Kateřina
Jaká slova by Kateřině tenkrát pomohla? Co konkrétně by jí pomohlo? Jak zvládla postavit se na vlastní nohy? A jak je pro ni těžké nebo lehké neopakovat otcovy chyby? Poslechněte si v tomto podcastu.
Zaujal Vás podcast ze série Slušný vychování? Chcete si poslechnout další příběhy? Na Rodinné síti najdete tyto:
- Výchovná facka neexistuje. Startuje série Slušný vychování
- Seřvat a uhodit je jednodušší a rychlejší cesta. Já chci dát dětem čas, někdy je to ale těžký
- Přála bych vám vidět, co všechno rodiče považují za přiměřený trest
- Facka nenaučí dítě přecházet silnici, jen chvilkově uleví rodiči
- Dokud jsem byla máma, která vztáhne na syna ruku, byla jsem normální. Teď jsem černá ovce rodiny
