Někdy je dobré nemít hračky, ale sám být hračkou, nebo rovnou hřištěm pro své dítě. Naše děti často v útlém dětství zažily něco, co prožít neměly (zanedbávání, týrání, zneužívání, opuštění a odmítnutí atd.) Děti pak reagují různě. Často s tím souvisí nevhodné či nebezpečné dotyky nebo naopak jejich absence směrem k pečujícím osobám.
Přes to všechno v jejich duši žije touha (psychická potřeba a nutnost) být v kontaktu se světem dospělých a prožívat ve svém životě alespoň s jednou dospělou osobou silný vztah. Ke vztahu patří vzájemná komunikace, blízkost, doteky – jejich předávání a přijímání. Ale i ohleduplnost a respekt k pravidlům a hranicím při dotecích samotných.
Ke vztahu patří i klidný prostor a chvíle, kdy jsme tu jen tak pro sebe. Prostor, ve kterém se často děje to nejdůležitější – dolévá se do naší citové nádrže víra, že k někomu patříme a jsme pro někoho mimořádně důležití. Že jsme milováni a že to, co žijeme, má smysl.
Vyberte si hru a začněte si hrát:
