Začínáme spolu další úsek společné cesty po „divočině“ náhradního rodičovství. Můžeme potkat divoká zvířata v podobě rozzuřených dětí, můžeme se topit v močálu vlastní bezmoci, můžeme umírat žízní na poušti, když ztratíme správný směr…
Myslete ale na to, že v tom nejste a nebudete sami. Lidí, kteří vytvářejí dnes již hustou a funkční síť podpory, je mnoho, a tak, jak se s nimi setkávám, jsou to nejen srdcaři, ale i odborníci na slovo vzatí. Tak v té divočině nezůstávejte sami, skupina přežije snáz!
Dnes vyberu další dotazy s krátkou reakcí:
„Jak mluvit o jeho biologických rodičích a minulosti?“
Je skvělé, že už víte, že se o tom mluvit musí! Jsou dvě jednoduché rady: otevřeně a přiměřeně. Jak jste ale zjistili, nic není tak jednoduché, jak to vypadá. Jednomu pěstounovi řeknu otevřeně a přiměřeně a zjistím, že dítěti řekl, že jeho biologická matka je ve vězení, protože kradla, a že táta se ufetoval k smrti. To je sice dost otevřené, ale ne přiměřené. Přiměřeně musí být přiměřené věku, mentálním a emočním schopnostem a také tomu, co všechno dítě chce vědět. Mohu to jednoduše zjistit: Kájo, co by tě konkrétně zajímalo o mamce? Dotazy může dítě vyslovit nebo starší dítě psát na určený list papíru. Pak odpovědi můžeme zjišťovat za pomoci OSPOD, doprovázejícího pracovníka nebo terapeuta.
Existují i terapeutické knížky nebo se dá vytvořit terapeutický příběh na míru dítěti, který zahrnuje hlavní body jeho minulosti (důležité je zájmeno „jeho“, stalo se mi mnohokrát, že příběh byl o jeho rodičích, a ne o dítěti, a pěstouni pak byli zklamaní, že nefunguje!).
Několik bezpečných vět:
Máma s tátou se o tebe nemohli/neuměli starat.
Mamka brala léky, i když byla zdravá, říká se jim drogy a ty poškozují tělo. Člověk, když je bere, nedává moc pozor, když je nemá, hodně spí a je unavený. Nemohl jsi s ní zůstat, nebylo to pro tebe bezpečné.
Táta dělal věci, které se dělat nesmí. Pak se musí jít do vězení.
Nevím teď, co bych ti měla říct, ale promyslím si to a pak si o tom promluvíme.
Já nevím o tvém tátovi nic, ale zkusím se zeptat a pak ti dám vědět.
„Co dělat, když má dítě záchvaty vzteku, lže nebo krade?“
To je blikající červená kontrolka! Dítě je zoufalé, cítí se pod psa, rozpojilo se naše vzájemné propojení a necítí naši lásku! Je to varovný signál (jako v autě, když vám něco svítí červeně), potřebuje okamžitou reakci, jinak se motor zadrhne a oprava bude velmi bolestná a nákladná (pokud to vůbec půjde opravit!).
Můžu situaci popsat: „Mám pocit, že se nám poslední dobou moc nedaří udržet klid v rodině. Potřebuju se o tom s někým poradit a potřebuju s tím od tebe pomoct, sama to nezvládnu. Zavolám naší terapeutce a zajdeme se tam poradit. Je nějaký den nejbližších čtrnáct dní, kdy nemůžeš?“
Mladší dítě bude mít záchvaty vzteku (nebo emočně mladší dítě) a starší děti mívají poruchy chování (lži, krádeže, útěky z domova). Objeví se v období, kdy dítě nevěří tomu, že s ním život zvládáme (má velký průšvih ve škole, je po náročném kontaktu s biologickým rodičem, někdo blízký zemřel atd.), a přebírá ho do svých rukou. Protože nemá korekci, co je dobře a co špatně, nemá emoční regulaci a zkušenosti, bývají z toho dost velké průšvihy.
„Dělám to jako náhradní rodič správně?“
Tenhle dotaz mě pobavil. Ani jako biologický rodič nevím, jestli „to“ dělám správně. To ukáže čas, tedy v době dospělosti dítěte, případně jeho rodičovství.
Ale nechci to zlehčovat a odbýt vás frázemi. Pokud jako náhradní rodič dělám věci ve vztahu k dítěti správně, tak se jeho stav zklidňuje, zlepšuje a blíží normě jeho vrstevníků (v horizontu let). Například: Pokud vychovávám dítě, kterému jsou tři roky, je úspěchem, když jde se mnou přes přechod za ruku, respektuje základní pravidla slušnosti a hygieny a jeho noční můry už nemá 2x do týdne, ale 1x za měsíc. Pokud vychovávám sedmileté dítě, je úspěchem, když může včas nastoupit školní docházku se sociální i mentální zralostí, když si najde jeden kroužek, který ho baví, když má alespoň jednoho kamaráda. No a pokud vychováváte puberťáka, tak je úspěch, když s vámi občas prohodí pár slov, spí a jí doma, znáte jeho kamarády a víte, jak tráví volný čas.
Napadá mě, že by bylo zajímavé udělat takovou tabulku dovedností pro daný věk. Tak děkuji za tento podnět a nabízím k nahlédnutí (neberte ji, prosím, dogmaticky, ale orientačně, děti jsou živé bytosti a nelze na všechno mít tabulky):
| Věk dítěte (norma je dle dětí v NRP, je orientační a nezapomínejte, že emoční věk může být nižší o 3-5let) | Vztahové dovednosti (pro děti s poruchou attachmentu zatím nejsou žádné normy, co by mělo kdy umět, tak to berte s rezervou) |
| Do 1 roku věku | Nechá se vzít do náruče Naváže oční kontakt Přijímá laškování, mazlení, péči Mělo by si odžít i období separační úzkosti (stesk po pečující osobě) |
| Do 3 let věku | Jde za ruku Poslechne základní pravidla např. Stůj! Nechá se vzít do náruče, přijde k nám do postele Používá větu Mám tě rád Mluví o emocích: Zlobím se, Mám strach |
| Do 6 let věku | Po konfliktu je schopno se usmířit (my jako rodiče vždy začínáme smiřování!) Je schopno se nám svěřit s tím, co ho trápí Je schopno s námi řešit větší průšvih (ztráta mobilu, utracené peníze apod.) Ví, kde je doma a kdo ho má rád |
| Do puberty | Má alespoň jeden stabilní zájem Má alespoň jednoho stabilního kamaráda Je ochotno s námi jíst u jednoho stolu |
| V pubertě | Víme o jeho kamarádech Víme, kam chodí a s kým Snese nějaký projev vztahu (objetí, poplácání po ramenou, pohlazení, pochvalu) |
Tak mnoho zdaru se stanovováním úspěchů vaší náhradní výchovy a jedna krátká situace na konec:
Probíhala rodičovská konzultace. Pěstounka na přechodnou dobu měla dítě tři měsíce a přišla se seznamem problémů, které chtěla probrat. Na konci se vždy ptám, za jak dlouho by si představovala další sezení, a odpověď zněla: „No, vím asi všechno, co potřebuju. Tohle zlomíme, tohle taky, tadyto se časem zlepší, jak jste říkala… Tak já myslím, že už by to bylo zbytečné.“ Padl na mě smutek z toho, že jsem svou práci asi neudělala dost dobře, a za měsíc jsem jí zatelefonovala. Měla nový seznam a vděčně přijala další konzultaci.
Máma na pátou/terapeutka
Chcete se na něco zeptat Mámy na pátou? Zeptejte se pomocí formuláře!
Zaujala vás „Máma na pátou“? Přečtěte si i všechny publikované díly!
