Teď už vím, že každé dítě potřebuje čas

Jarošová 2

24/05/2023

Jako náhradní maminka tří pěstouňat se paní Jarošová naučila brát děti takové, jaké jsou a dát jim prostor, aby si samy našly svoje místo ve světě. 

Tři malí rarášci ale člověku nespadnou do klína ze dne na den a cesta, která vede k poskládání takhle početné náhradní rodiny, může být někdy hodně dlouhá, plná zákrut a nečekaných setkání. Pro Alenu Jarošovou začala už před třinácti lety, kdy se při návštěvě dětského domova, kde dřív pracovala, seznámila s tříletým Adámkem. Chlapečka, který byl volný do pěstounské péče, si na první pohled zamilovala, původní plány na adopci tak rychle vzaly zasvé a z paní Aleny se stala dlouhodobá pěstounka. I když péče o mentálně lehce opožděné pěstouňátko traumatizované dlouhodobým pobytem v dětském domově nebyla vždycky jednoduchá, nevzdávala se paní Alena ani na chvíli snu o velké rodině. Když pak před čtyřmi lety osud znovu zamíchal kartami, neváhala ani chvilku. „Kamarádka, která pracovala v dětském domově, se mi zmínila, že tam mají šikovného kluka, který potřebuje jít do rodiny a jestli nechci druhé dítě. A já si uvědomila, že vlastně moc chci nejen druhé, ale i třetí,“ popisuje Alena Jarošová svoje tehdejší rozhodování.

Po půlroce jednání s úředníky a dojíždění za přechodnými pěstouny se tak rodina paní Jarošové rozrostla o blonďatého, modrookého Daníka a do roka a do dne také o sourozence Elišku a Ríšu, které jejich biologická máma opustila už v porodnici. „Eliška byla zpočátku strašně naštvaná na biologickou mámu, pořád se na všechny a všechno vztekala. S Ríšou to bylo podobné, probudil se a vztekle plakal, najedl se a vztekle plakal,“ vzpomíná Alena Jarošová na začátky společného soužití, které se neobešly bez komplikací. Na takové chvíle ale podle ní musí být pěstouni připravení a musí se snažit najít nějaký způsob, který rozbolavělým pěstouňátkům pomůže podobné strázně překonat. „Já se snažím děti co nejvíc tulit. Spíme všichni v jedné posteli, každý má svoje místo, každý na mě dosáhne, když potřebuje, a všichni jsou spokojení,“ popisuje Alena Jarošová svůj recept na šťastné soužití.

Podle Martina Triebenekla, sociálního pracovníka SOS dětských vesniček, který rodinu paní Aleny doprovází, funguje tenhle její návod na štěstí také kvůli jedné důležité přísadě, kterou je schopnost paní Jarošové brát děti takové, jaké jsou a dát jim prostor, aby samy našly svoje přirozené místo. „Já si vždycky říkám, že všechno má svůj čas a není třeba je nutit, však oni se to časem všechno naučí,“ potvrzuje jeho slova paní Alena s pohledem na tři malé rozesmáté rarášky s rozzářenýma očima, kteří kolem ní bez ustání skotačí a neúnavně objevují okolní svět.

Jména dětí byla z důvodu ochrany soukromí změněna. Příběh pěstounské rodiny vznikl pro projekt SOS dětských vesniček Nejkrásnější práce.

zdroj: SOS vesničky 

 

Sdílejte s ostatními

Příběhy rodin

Tip na knihu: Nebuď jak gadžo!

Rodinná síť
Nebud jak gadžo 4

Dát dítěti čas, pozornost a místo v rodině

Rodinná síť
Dát dítěti čas, pozornost a místo v rodině

Adámkův příběh

Podzámčí, agentura podpory rodiny a služeb, o.p.s.
Adámkův příběh

Když do rodiny přicházejí dvě děti najednou

Klára Vohrnová
Když do rodiny přicházejí dvě děti najednou

SPOLUŽIVOT: Příběh Markéty a Romana

Rodinná síť
SPOLUŽIVOT: Příběh Markéty a Romana

SPOLUŽIVOT: Příběh Markéty a Damiána

Rodinná síť
SPOLUŽIVOT: Příběh Markéty a Damiána

Adopce za hranicemi dětství 

Tereza Navrátilová
Adopce za hranicemi dětství 

Adoptovaná dcera bříškovou maminkou

Tereza Navrátilová
Adoptovaná dcera bříškovou maminkou