Senzorická integrace je způsob, jakým naše tělo vnímá a zpracovává informace z okolního světa. Podobně jako senzory v autě nám říkají, kdy couváme a kdy je něco nebezpečně blízko, má naše tělo vlastní senzory – smysly. Naše smysly, včetně čichu, zraku, sluchu, chuti a hmatu, spolu s vestibulárním systémem a proprioceptivním vnímáním, nám poskytují informace o okolním světě.
Když tyto informace dojdou do našeho mozku, vyhodnotí je a rozhodne, zda je potřeba na něco reagovat. Pokud je informace důležitá, mozek pošle signál do různých částí našeho těla, aby provedl potřebnou akci. Pokud informace v daný okamžik důležitá není, zpracuje ji později, aniž by potřebovala okamžitou reakci.
Když naše senzory fungují, naše tělo a my sami fungujeme správně. Vnímáme podněty okolního světa, rychle vyhodnocujeme a adekvátně reagujeme emocionálně i pohybově. U některých dětí vyrůstajících v náhradních rodinách může být tento proces z různých důvodů narušen.
